Po zhroucení navigačního přístroje v autě jsem se stal cizincem ve vlastní zemi. Bez satelitů, odkázán na mapu na kolenou, se mé město změnilo v nepřehlednou změť možností, zbavenou byť i náznaků správného řešení.
Nikdy jsem si nevšiml, na kolika rozích chybí tabulky s názvy ulic. Kolik rohů úplně zmizelo, protože místo činžáku na nich vyrostla skleněná banka, jejíž architekt cosi tak prozaického jako „roh“ nebyl schopen do svého díla zakomponovat. Ztrácel jsem se, bloudil uličkami v zahradách, ptal se domorodců. „Borová? To tady není, tohle je Ke schodům.“ - „To není Ke schodům, to je K otočce! Ke schodům je tamhle... k těm schodům.“ (Byli jsme v Malé Tyršovce, mimochodem. U Ke schodům jsem o žádné schody nezakopl). Jindy jsem musel zastavit a ujít dva bloky pěšky, než jsem se dozvěděl, že jsem v Jihozápadní V. Naučil jsem se vyčíst jméno ulice z názvu autobusové zastávky či restauračního zařízení, odhadnout podle chůze a ustrojení místňáka. A brzy jsem si začal všímat ostatních ztracenců. Překvapilo by vás, kolik lidí mezi námi bloudí.
Nejčastěji jsou to pochopitelně turisté - celá naše země je plná pastí, které jim rafinovaně stražíme, zřejmě při vzpomínce na to, jak zle se k nám choval svět v uplynulých staletích. Ulice jsou pokryty ukazateli a upozorněními v češtině, které v tom lepším případě doprovázejí zcela záhadné piktogramy.
Šipku s nápisem „Kost. P. M. Sněžné“ lze s použitím průvodce dešifrovat, ale pokud se se slovníkem v ruce vydáte směrem na „Toalety“, nenaleznete ani 1. oblečení (obv. slavnostní večerní); ni 2. stolek se zrcadlem a skříňkou, toaletní stolek, ale až 3. záchod. Parkovací automat v podzemních garážích má vedle nápisu „Jen bankovky“ obrázek, jejž lze interpretovat pouze jako „tři mikrovlnné trouby šikmo za sebou“. Informaci o tom, že se „eskalátor samočinně spouští vstupem“ vám má objasnit kresba panáčka se dvěma zelenými šipkami naštorc. A cestu z metra ven pomocí „ručního otevírání dveří“ zas panáček, který si v předklonu - promiňte, to se v tom nedá nevidět - roztahuje půlky doširoka.
Domorodý původ taky není vždycky spásou. Ano, modrému kruhu s nápisem „Cyklisto, sesedni z kola“ umístěnému nad výmluvnou cedulkou „10 m“ porozumím lépe než běžný Číňan. O textu „Pěší zóna, dopravní obsluha mimo taxi 19-09 h, cyklisty, MHD, IZS a vozidla se souhlasem MČ Praha 1“ totéž říci nemohu. Snad jen to, že vyobrazeného muže v klobouku, který kamsi táhne holčičku s mašlí, bych do pěší zóny raději nepouštěl.
Zaplaťpánbůh, že se i v Praze a dalších městech vytvořil paralelní navigační systém a síť výrazných orientačních bodů, označených celosvětově srozumitelnými symboly. Ať jsem byl ztracen kdekoliv, vždycky jsem díky nim našel cestu k civilizaci, díky dokonalé síti znamení. A jen díky nim jsem se neztratil teď o víkendu, v Liberci. Když se mi kamarád snažil koktavě vysvětlit cestu ke svému domku, přerušil jsem ho pevným hlasem, z nějž zaznívala zkušenost cestovatele. „Nic nevysvětluj. Tesco nebo Billu tam máte?“ - „Interspar, ten je hned za rohem!“ vydechl s úlevou. Ano, supermarkety. Majáky nové doby, pevné body v moři velkoměsta.
O hodinu později jsem vystoupil z auta, pohlédl vděčně na šedočervený monument přede mnou a vydechl úlevou, že jsem přistál na pevné zemi...
***
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
