PRAHA Přestože Michel Fingesten patřil před druhou světovou válkou k velkým postavám německé grafiky, byl posléze kvůli svému židovského původu a nacistické perzekuci téměř zapomenut. Jeho dílo bylo z veřejných sbírek konfiskováno, ničeno nebo pokoutně prodáváno do zahraničí.
Fingesten, vlastním jménem Michl Finkelstein, se narodil 18. dubna roku 1884 jako nejstarší ze šesti dětí ve vsi Bučkovice na FrýdeckoMístecku. Jeho maminka pocházela z židovské rodiny v italském Terstu, tatínek, povoláním tkadlec, byl Rakušan židovského původu, který konvertoval k protestantismu. Život na moři Díky svému výraznému nadání odešel Fingesten v šestnácti letech na Akademii výtvarných umění do Vídně. Přestože v něm jeden z jeho učitelů objevil talent pro satirickou kresbu, nabídl mu k práci svůj ateliér a sjednal zakázky pro soudobé rakouské humoristické noviny a časopisy, opustil mladý Fingesten po dvou letech studia - údajně z důvodu nešťastné lásky. V Hamburku se pak nechal najmout na nákladní loď plující do Ameriky, kde po čtyři roky vedl dobrodružný život a cestoval od města k městu.
Traduje se, že ho jednoho večera v sanfranciském přístavu opili a naložili jako námořníka na loď směřující do Austrálie, kde následně z vyčerpání a podvýživy onemocněl nemocí beri-beri. Pěšky pak podnikl cestu do Sydney, odkud se po několika měsících vrátil do Melbourne a nechal se najmout na zpáteční loď plující do Evropy.
Po svém návratu v roce 1907 se Fingesten zapsal na mnichovskou akademii, již po roce svého studia opět zanechal, odjel lodí tentokrát do Hongkongu a po následující čtyři roky se plavil po čínském a japonském moři jako námořník. Do Evropy se pak definitivně vrátil roku 1912, po krátkém pobytu v Paříži zakotvil nakonec roku 1913 v Berlíně, který se mu na víc než dvacet let stal novým domovem.
S velkým nadšením se vrátil k výtvarné práci, údajně nejprve zničil všechny své předchozí malby a začal se věnovat výhradně grafické tvorbě. Z tohoto raného období jsou na výstavě představeny drobné grafiky, nejčastěji ex libris, jež po stylové stránce oscilují mezi pozdním secesním symbolismem a umírněnou formou nastupujícího expresionismu. Vyznačují se velkou mírou hravosti, vtipu, ironie a nadsázky. Námětově se povětšinou jedná o erotické grafiky, které jsou ve výrazu často podobné vizím El Greca (Oráč, 1914/1915), Francisca Goyi (Exlibris W. Felsing, 1914) nebo imaginaci českého kreslíře, grafika a malíře Josefa Váchala.
V průběhu války se Fingesten stal členem významného uměleckého spolku Neue Sezession, který v roce 1913 založil německý malíř židovského původu Max Liebermann. V roce 1918 na sebe upozornil svou vůbec první výstavou, o dva roky později vyšla první monografie jeho grafického díla.
Ve dvacátých a na začátku třicátých let, stylově se nesoucích ve znamení jeho osobně pojatého kubismu a expresionismu, se umělec živil ilustracemi a grafickým doprovodem knih, vytvářel také volné grafické listy a portréty. Mezi nejzdařilejší portréty náleží ty, kdy ve výsledku více či méně fasetovitě roztříštěné tváře prozrazují notnou dávkou psychologické introspekce (Berlínský kapelník Selmar Meyrowitz, 1922). Na přelomu let 1927 a 1928 Fingesten podnikl delší cestu po Španělsku, místní krajina na něj zapůsobila natolik silně, že se na čas vrátil k malbě.
Začátkem třicátých let bylo jeho dílo v nacionalismem zmítaném Německu otevřeně kritizováno a napadáno nacisty jako tzv. zvrhlé umění (entartete Kunst). Kvůli nedostatku větších zakázek nevytvořil již od roku 1933 žádné velké grafické práce. Soustředil se převážně na tvorbu ex libris a drobných grafik určených pro soukromé sběratele, jež můžeme v hojném počtu vidět i v expozici.
Koncem roku 1935 chtěl Fingesten emigrovat do Prahy, záměr se však nezdařil, a proto začátkem následujícího roku odjel do Milána. I přes nuzné poměry a vleklé existenční těžkosti zde mohl ještě nějaký čas svobodně pracovat: na pozadí kubistického rozkladu předmětů či surrealisticky podmanivých světů rozvíjel svou nezměrnou imaginaci a ve svých grafických listech nepřímo komentoval současné politické dění.
Smrt krátce po osvobození S vypuknutím 2. světové války byl umělec zatčen a jako Žid internován v koncentračních táborech v provincii Teramo a posléze v Kalábrii. Z tohoto období pocházejí jeho poslední práce - jednoduché malé dřevořezy tištěné pomocí olejových barev, jež se oproti dřívějšímu období vyznačují tlumenější barevností a veskrze lyričtějším podáním. Michel Fingesten zemřel 8. října roku 1943 na následky úrazu, který utrpěl krátce po osvobození tábora, v němž by naposled vězněn.
Dílo Michela Fingestena zůstalo do dnešních dnů zachováno vlastně jen díky péči a nadšení soukromých sběratelů grafiky a zejména ex libris. Výstava v Galerii Roberta Guttmanna v Praze představuje výběr umělcových nejlepších děl ze sbírky Milana Humplíka a z kolekce německého sběratele Ernsta Deekena.
