Všechny prostředky k navázání důvěrného styku umělce s životem lidí vytvářející tuto dobu mohou být užitečné. Přípravy sjezdu socialistické kultury se staly příležitostí řadu z nich znovu vyzkoušet a obnovit. Nejsou však vhodné jen pro jednorázovou kampaň. Konečně i Puškin, když potřeboval materiál o pugačovském povstání, jel do Orenburgské gubernie. I Lev Tolstoj jezdil do Orla, aby si prohlédl gubernské vězení, když psal Vzkříšení. Zola byl velký spisovatel, „studoval nejrůznější odvětví lidské činnosti, nejrůznější vrstvy lidské společnosti: když psal Germinal, zajel do hornické osady. Když pracoval na Naně, s rozpaky vyslýchal nerozpačité dívky, když psal o vojenské porážce, odjel do Sedanu. Jak by se řeklo současným jazykem, sám se posílal na tvůrčí komandýrovky,“ píše ve své nedávné stati o Čechovovi Ilja Erenburg. (...)
Ne, spojení se životem není podiv nad tím, kolik je na dnešní družstevní vesnici praček, ledniček a osobních automobilů. Spojení umělce se životem znamená dnes především důvěrnou účast na procesu revolučního proměňování života lidí a země.
Poznámky po sjezdech.
Divadlo 7, 1957
