Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), jehož práce byla loni oceněna Nobelovou cenou míru, oslaví zítra dvacáté narozeniny. Slavnostního zasedání v Ženevě se zúčastní i generální tajemník OSN Pan Ki-mun. S celosvětovým zájmem o otázky změny klimatu však ostře kontrastují názory českého prezidenta Václava Klause, které jsou v zahraničí dobře známy, leč jsou dost často přijímány s údivem. Protože jsem posledních deset let členem Výboru IPCC a zároveň mám k Česku silná osobní pouta, chtěl bych objasnit některá nedorozumění, která jeho názory přinášejí.
Rád bych nejprve osvětlil základní princip práce IPCC. Panel nemá žádnou rozhodovací pravomoc a jeho jediným posláním je zpracovávat hodnotící zprávy, jež mají sloužit jako vědecký podklad pro Rámcovou úmluvu OSN o klimatických změnách. Klíčovými výsledky práce panelu jsou tedy souhrnné zprávy publikované vždy s odstupem několika let.
Pokračování na straně 10
Zpochybňujte změnu klimatu...
Dokončení ze strany 1
Tyto zprávy ovšem politikům záměrně nepředepisují žádné kroky, které by měli učinit.
Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) píší kvalifikovaní vědci z celého světa, kteří jsou veřejně jmenováni vládami a vědeckými organizacemi. Tito lidé nezištně věnují své práci čas, odborné zkušenosti i znalosti. Je nesprávné a urážející nazývat je „zpolitizovanými vědci“. Pracoval jsem s nimi a mohu zaručit, že jejich vědecká nezávislost je bezúhonná.
Analýzy IPCC jsou založeny na materiálech, jež byly podrobeny důkladnému rozboru a přezkoumání vědeckou veřejností, a to v odborné literatuře, časopisech a na konferencích. Připravené podklady podléhají dvěma důkladným a veřejně kontrolovatelným oponenturám. Na závěr panel předloží návrh shrnutí, které sumarizuje pouze nejdůležitější poznatky obsažené v podkladových zprávách.
Obsah tohoto krátkého dokumentu je diskutován vědci a zástupci vlád na zasedáních, jejichž účelem je zajistit, aby shrnutí bylo srozumitelné, vyvážené, použitelné pro politiky a aby veškerá obsažená tvrzení byla podložena informacemi z podkladových kapitol. Bez souhlasu vědců se na jeho obsahu nesmí nic měnit a závěrečný dokument je po svém schválení vlastnictvím jak vědců, tak i všech zastoupených vlád. Nestrkejme hlavu do písku Návrh Václava Klause založit jakýsi „paralelní vědecký panel“ je zcela absurdní. Účelem takové instituce by bylo pouze sjednocení odpůrců změny klimatu, zmatení veřejnosti a vytvoření dojmu, že vědecké podklady o měnícím se světovém klimatu jsou čirou mystifikací. Rozhodnutí o tom, co je vědecky platné, je založeno na opakovaných pozorováních a dokázaných hypotézách a přísluší pouze kritickému hodnocení samotnými vědci. Existuje totiž jen jedna mezinárodní vědecká literatura a na jejím hodnocení se musí podílet co nejvíce kvalitních a objektivních vědců. Právě takové postupy IPCC sleduje a nikomu nebrání mít opačný, ale vědecky podložený názor.
Tvrzení prezidenta Klause, že „globální oteplování je falešný mýtus“, vyvolává ve světě úsměvy. Vědecké poznatky o vlivu skleníkového efektu jsou známé více než sto let. Přítomnost určitých plynů v atmosféře umožňuje lidské civilizaci na této planetě existovat, neboť zvyšuje teplotu Země téměř o 33 °C. Čím více těchto skleníkových plynů však do atmosféry přidáme, tím teplejší Země bude - fyzikální zákony prostě platí, byť se to třeba někomu příliš nelíbí.
Globální oteplování je z velké části zapříčiněno spalováním fosilních paliv, jejichž odpad vylučujeme do atmosféry. Jde zejména o oxid uhličitý, jehož koncentrace v atmosféře jsou nyní vyšší, než byly kdy během posledního milionu let. Sice ještě nemůžeme zcela spolehlivě předvídat, jak se klima změní a kde a jaké to bude mít dopady, ale již s jistotou víme, že se klima měnit bude.
Jak poslední hodnotící zpráva IPCC dokázala, „změna klimatu je nyní již nepochybná“. Zvýšení průměrné teploty Země o 0,7 °C se může někomu zdát malé, ale teploty pólů jsou nyní vyšší, než byly během posledních 125 tisíc let. Můžeme také s velkou jistotou tvrdit, že zesilující oteplování klimatického systému, kterého jsme v posledních dekádách svědky, stejně jako nárůst extrémních projevů počasí, s činností člověka přímo souvisí.
Žijeme v převratné době, kdy se radikálně mění světový názor každého obyvatele této planety. Ještě však jsou mezi námi tací, kteří, jako Václav Klaus, raději po pštrosím způsobu strčí hlavu do písku a nechtějí vidět ani vědět, co se kolem děje. My, kteří si díky vědě uvědomujeme, co nám, lidstvu a planetě, hrozí, musíme začít jednat, abychom alespoň těm největším hrozbám důsledků měnícího se globálního klimatu mohli zabránit.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Ještě jsou mezi námi tací, kteří - jako Václav Klaus - raději po pštrosím způsobu strčí hlavu do písku a nechtějí vidět ani vědět, co se děje
O autorovi| JOHN M. R. STONE, kanadský klimatolog, místopředseda pracovní skupiny II Mezivládního panelu pro změnu klimatu, profesor na Carleton University v Ottawě
