Na deskách Ivana Mládka v časech komunismu vyrostla celá generace Čechů. Někteří (včetně autora komentáře), jimž bylo v čase jeho nejlepšího období kolem deseti let, znali texty Mládkových písniček slovo od slova. A po roce dva tisíce je ještě místo ukolébavky zkoušeli zpívat svým dětem. Mládek byl možná tím nejlepším z českého písničkového humoru sedmdesátých let, co se nám zachovalo. A Jožin z bažin byl ne neoprávněně zřejmě jeho největším hitem. I když Mravenci v kredenci, nebo Medvědi, nevědí...
Po třiceti letech díky YouTube objevili Jožina i Poláci. A jsou nadšeni, jak tak občas českým humorem nadšeni bývají. Především tím humorem, kde si Češi dělají legraci sami ze sebe. I proto, že tím ulehčují situaci Polákům, kteří by si z Čechů legraci rádi dělali, jenže jim to moc nejde. Cítí k nám totiž respekt jako k bohatším, spořádanějším bratrům ze Západu, kteří to tak trochu dotáhli dál.
„Jade tedy biwakowat Skodu 100 na Orawe,“ zpívá v polském překladu Mládek a Poláci se smějí, neb vědí, co je Škoda 100 a tuší, kde je Orava. Máme společné zážitky, můžeme se smát stejným věcem. A přitom se můžeme objevovat, protože se málo známe. Pro zvláštní, blízký vztah uvnitř příliš velké Evropy, docela dobrý základ.
Čtěte „Józek z bagien...“ na str. 1
