Projekt Casablanca Therapy Slovince Bojana Jablanovce se dokáže zadřít pod kůži hlouběji, než je obvyklé
Na úvod trochu pochybností. Projekt Casablanca Therapy totiž vzbuzoval obavy, že by mohl být dalším reprezentantem tzv. „eurodivadla“ - tedy inscenací vznikajících coby vedlejší produkt záliby Evropské unie utrácet svoje peníze za ušlechtilé zbytečnosti. Bývají okázale mezinárodní, úzkostlivě korektní a k nesnesení navoněné sladkým parfémem vznešených slov.
Tentokrát je však možné s potěšením konstatovat, že evropské fondy přispěly na dobrou věc: slovinský režisér Bojan Jablanovec a skupina herců z různých koutů Evropy přišli pod záštitou mezinárodní produkční organizace DNA a české Nové sítě s projektem, který se dokáže zadřít pod kůži hlouběji, než bývá obvyklé. V pražském Alfredovi ve dvoře se o tom bylo možné přesvědčit čtrnáct dní po budapešťské premiéře.
S trochou zlomyslnosti lze Casablanca Therapy popsat jako divadlo zrozené z ducha striptýzu: čtveřice hereček a jejich spoluhráč setrvají více či méně obnažení (spíš více než méně) skoro celé představení. Ale pozor, není to nahota záměrně erotická a už vůbec nemáme co do činění s chladně dokonalými těly profesionálních tanečníků.
Naopak, všechno svlékání je spojeno s pořádnou dávkou trapnosti, a nahota se tak stává výrazem bezbrannosti nebo obnažení v širším smyslu slova. Vše je navíc odlehčeno poctivou dávkou vtipu a sebeironie. Dojde tak třeba na názornou demonstraci toho, jak oprávněné byly obavy expřítelkyně jediného herce na scéně: „Když se dáš k divadlu, budeš tam líbat herečky a poskakovat po jevišti úplně nahej.“
Inscenace je však především pastí nastraženou na publikum; o to rafinovanější, že se vše zpočátku tváří úplně nevinně. Dlouho to totiž vypadá, že osou večera bude střípkovité vyprávění absurdního příběhu nekontrolovaně zběsilé lásky jakési dívky k jakémusi Gustavovi: neopětovaný vztah přivede zamilovanou slečnu do blázince a objekt jejího citu k útěku za hranice. Diváci si v této souvislosti mohou užít řadu výstředních nudistických epizod a nejspíš si ani nevšimnou, že se postupem doby začíná pozornost přesouvat od Gustava směrem k nim.
Rafinovaná past, jež se začne nezadržitelně zavírat Dokud zůstává vztah diváků k hercům jen žertovně nahozeným tématem (třeba na způsob téměř klaunského dvoření se „náhodně“ vybrané divačce), je to jen vděčný zdroj legrace. Když ale dojde na zoufalecky zábavný výstup, v němž ležící nahá herečka „oslovuje“ diváky prostřednictvím obrazovky notebooku položeného na břiše, začne přituhovat.
Přinejmenším se nelze vyhnout otázce: „Jak se mám, k čertu, na tohle dívat?“ Jako na nezávazný žertík? Ale to by bylo trochu hloupé, vždyť chudinka jasně píše, že se necítí moc příjemně a že se jí lepí záda k podlaze... S nezúčastněným zájmem jako v zoo? Jenže právě tomu se zrovna minulá scéna ironicky vysmívala... Nebo přece jen jako na svérázný striptýz? A past se začíná pomalu, leč nezadržitelně zavírat.
Jenže to ještě pořád nebylo všechno - nejnebezpečnější návnadu inscenátoři nechali až na konec. Začalo to nenápadným sdělením, že existují věci, které sice není nezbytně nutné udělat, jenže kdo je neudělá, bude - až se mu to rozleží v hlavě - litovat. Načež se herečky jako obvykle svlékly (to už nikoho nezaskočilo), tentokrát však demonstrativně odložily rovněž náušnice, klíče, doklady i mobilní telefony a fixou si na těle vyznačily několik bodů. Vždy s dodatkem, jaká reakce bude po doteku toho kterého bodu následovat (třeba objetí nebo dětinsky nadšené poskakování).
Tím organizovaná část večera skončila. Hudba ovšem hrála dál, herečky se nemotorně pohupovaly do rytmu a na pozadí běžely titulky „nemyslete tolik“ a „udělejte to teď“. Diváci zůstali nejistě sedět a kradmo zírali na jeviště i na sebe navzájem v rozpačitém očekávání, kdo si troufne první. Ti statečnější to po chvíli stále trapnějších rozpaků zkusili a dočkali se slibované reakce; ostatní trochu zmateně zatleskali a snažili se co nejnenápadněji vyplížit ze sálu ven.
Přiznám se, že jsem patřil ke zbabělejší pasivní většině. A že toho teď - když se mi to rozleželo - docela lituji.
Via Negativa -Casablanca Therapy
Scénář: kolektivní Režie: Bojan Jablanovec Produkce: Nová síť a Adriana Světlíková Alfred ve dvoře, česká premiéra 18. 5., světová premiéra v Budapešti 6. 5.
