Slavný stejnojmenný román Gastona Lerouxe z roku 1910 byl inspirován tajemnými chodbami pařížské Opery. Přestože v době svého vzniku nezaznamenal větší úspěch, o to více se mu pak dařilo v průběhu dalších let, kdy se dočkal mnoha filmových verzí.
V roce 1982 Fantom skutečně vstoupil na scénu pařížské Opery, když choreograf Roland Petit přenesl námět do baletního prostředí (hudba Marcel Landowski). Stejně příběh pojal i Libor Vaculík, tentokrát ve Státní opeře Praha - balet je však uveden se zcela novou hudební předlohou Petra Maláska.
Profesionální zručnost Fantom je zde zamilován do mladičké, talentované tanečnice Christiny Daaé, kterou se snaží získat všemožnými způsoby a chce, aby právě ona tančila Giselle. Proto nechává spadnout lustr na její rivalku, primabalerínu Charlottu. Nakonec Christinu nechává odejít ze svého podsvětí s jejím milencem Raoulem de Chagny.
Vaculík vypráví příběh v odlehčeném duchu, s jistou dávkou nadsázky a humoru. Daří se mu zachytit charakter postav v tanečním zpracovaní podbarveném výraznými hudebními motivy, má cit pro tvarování pohybových vazeb, které plynule navazují jedna na druhou a jsou originální svou strukturou. Taneční party jsou rozmanitě a srozumitelně modelované. Proto se někdy jeví zbytečným používání mluveného slova, neboť tancem je sděleno vše potřebné. Vaculík využívá taneční techniky v zajímavě strukturovaných vazbách, kde mají důležité místo výrazové předpoklady interpretů. Velkoryse rozehrává taneční sekvence, ale ty občas pohltí vyznění některých scén - například zranění Charlotty v prvním jednání; kašírovaně působí i závěr šestého obrazu, kdy z provaziště spadne figurína coby mrtvý Bouquet. Vaculík převádí story s profesionální zručností a jistotou zkušeného choreografa, přesto režijně ulpívá mnohdy na povrchu.
S velkou chutí si roli lehce ztřeštěné Charlotty užívala Anna Ščekaleva, která ve správné míře vystihuje komiku své role a vládne solidní technikou. Nesporně velkým talentem je Zuzana Hvízdalová - její Christina je křehká zjevem, leč pevná ve svých záměrech. Tančí ji s jistotou, půvabem a náležitým prožitkem. Richard Hlinka bez zaváhání zvládá náročný part Fantoma, Ondřej Novotný se stejně jistě zhostil role Raoula de Chagny.
Kromě příjemně znějící hudební předlohy má Fantom opery také dobrou scénu a kostýmy, které dolaďují prostředí a dobovou atmosféru. Je koncepčně ucelenou inscenací, v níž se balet Státní opery Praha představil ve velmi dobré formě.
***
HODNOCENÍ LN
***
Fantom opery
Hudba: Petr Malásek
Libreto, choreografie a režie:
Libor Vaculík
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Ludmila Várossová
Státní opera Praha
Premiéra 10. března
