Když se v kanadských zprávách o postavení Romů u nás tvrdí, že Romové jsou diskriminováni řekněme v přístupu k zaměstnání nebo ke vzdělání, můžete to buďto uznat, nebo neuznat, anebo polemizovat s tím, co je a není diskriminace ve školství. Ale co si počít s tvrzením tak bizarním, jako že příslušníci romské menšiny „jen zřídka cestují vlakem, protože se bojí zastrašování a útoků, a raději dávají přednost autobusům“? Můžete mi to přeložit, zeptal by se asi bezradně český vyjednávač.
Pokusíme se o to. Na severoamerickém kontinentě je rozdíl mezi společenským statusem vlaku a autobusu. Vlaky se udržely hlavně na frekventovaných tazích mezi velkými městy v hustě obydlených oblastech, jako je třeba atlantické pobřeží, kde mohou konkurovat dálnicím i letadlům. Jsou drahé. Na autobusy jsou naproti tomu odkázány hlavně „socky“, které nemají auta, což je opravdu málokdo - v Kanadě připadá jedno auto na 1,7 obyvatele. U nás je stratifikace dopravních prostředků jiná. Ale Kanaďani zřejmě chtěli slyšet to, čemu by rozuměli.
Kolik takových kulturních nedorozumění zprávy zámořských pozorovatelů a novinářů obsahují?
Čtěte „Romové se bojí...“ na straně 4
