Ztracený ráj vznikal v letech 1975–1978 na objednávku chicagské opery k oslavě dvoustého výročí vzniku Spojených států. Zakázka vyvolala otázky, proč právě avantgardní skladatel v tradičním operním domě, proč ne americký skladatel, proč anglický námět? Penderecki, který dlouho hledal způsob, jak hudebně vyjádřit monumentalitu Miltonova eposu, navíc nestihl operu dodat v termínu a premiéra se zpozdila o dva roky. Reakce publika i většiny kritiků byla nakonec vstřícná.
Vesmírná bordelmamá a padlí andělé Libreto za aktivní spolupráce skladatele zpracoval anglický dramatik a básník Christopher Fry do hutné zkratky klíčových scén Miltonova Ztraceného ráje (1667). Počátky stvoření světa podle knihy Genesis jsou v opeře vyjádřeny jako retrospektiva událostí, které vedly k prvnímu hříchu. Pendercki dal dílu navýsost divadelně-dramatickou podobu s velkým emočním nábojem.
Penderecki využívá se svrchovaným mistrovstvím zvukové možnosti bohatě instrumentovaného orchestru, ponechává ovšem dominantní pozici lidskému hlasu od zpěvu po výkřiky. Role Adama a Evy i Satana vytvářejí nejen sólisté, ale i tanečníci a v mluvené roli tu vystupuje i slepý Milton. Činoherci je také svěřena úloha Boha otce, který ve vratislavské inscenaci nemá vizuální podobu – jeho hlas se rozléhá za zády diváků. Průvodcem a komentátorem je chór v šedých řízách v lóžích u jeviště. Účinkuje i balet, chlapecký sbor, statisté.
Pěvecké party jsou náročností srovnatelné s wagnerovskými a premiéra jasně potvrdila, že její soubor má vynikající individuality pro tolik obtížných rolí a je ve vrcholné kondici i jako tým. Chytré bylo pozvání Andrzeje Straszyńského, který dirigoval Ztracený ráj již v předchozí varšavské inscenaci.
Hrálo se na geometrické vyprázdněné scéně modelované světlem s variabilním míšením barev ze základního, až drasticky přímočarého východiska Ráje v odstínech bílé a modré a rudého hororového Inferna s projekcí pekelného ohně a závěrečného „kosmického“ pohledu na Zemi. Ve stejné barevnosti, ale v kontrastu se strohostí scény byly kostýmy zejména padlých andělů pojednány až příliš realisticky s ověšenými uřezanými hnáty, lebkami nebo trčícím rudým jazykem v rozkroku. Trikoty „řadových“ pekelníků znázorňovaly trupy stažené z kůže s obnaženým svalstvem, různě deformované a bizarní.
Zajímavě a pěvecky i herecky skvěle byla pojata postava Hříchu – statná žena s obscénním líčením a trojicí prsou, jakási chlípná a vyžilá vesmírná bordelmamá. Chladně elegantně a eroticky dráždivě působila nerozlučná souputnice – krásná Smrt v podání sólistky dokonalé postavy oděné jen do černého body a punčoch a v lodičkách na vysokém podpatku. Satan charizmatického Nabila Sulimana v kostýmu připomínajícím uniformu šlechtického důstojníka občas klamal kněžským ornátem.
Penderecki, který dává tiskové konference jen sporadicky, přijel na premiéru ze zahraničí, aby složil poklonu Ewě Michnikové, která už v Krakově nastudovala jeho Krále Ubu. Řekl, že pro něj je kompozice opery radostí při zápasu s hudebním materiálem. Umělec podle něj není prorok, který by se měl vypořádat se vším, co je třeba, a hrát zvláštní sociální roli. To, co on v operách zobrazuje, sice vychází z minulosti, ale je důležité pro dnešní lidi. Nyní píše Faidru pro Wiesbaden a Varšavu. Moskva u něj objednala dětskou operu, jejíž téma ještě nezná, ale rozhodně to prý nebude Harry Potter. Při děkovačce zaplněné hlediště skladatele manifestačně pozdravilo potleskem vestoje a zazpívalo gratulační píseň. Důstojný hold mu ale především vzdala výborně provedenou inscenací Ztraceného ráje vratislavská opera.
Při návštěvě se vždy vynoří otázka, jak je možné, že v městě asi velikosti Brna je operní soubor, který u nás nemá konkurenci nejen vyrovnaně vysokou profesionalitou všech složek opery, ale i umělecky zdařilými inscenacemi a aktivitami, kterými opera proniká prakticky do celého města, včetně velkoryse pojatých letních megaprodukcí na vodě nebo v Hale tisíciletí. To vše navíc v kvalitě, která je srovnatelná s předními evropskými operními domy – na tu naše operní scény, ani ta první v metropoli, zatím nedosáhnou.
***
HODNOCENÍ LN
*****
Krzysztof Penderecki:
Ztracený ráj
Dirigent: Andrzej Straszyński
Režie a scéna: W. Zawodziński
Kostýmy: Małgorzata Słoniowska
Vratislavská opera, premiéra 9. 5.
