Případ úrazu fotbalového obránce připomíná, že ve sportu neplatí princip „za zločin patří trest“
Na tu srážku Jiří Beneš, obránce fotbalového klubu z Hoříněvsi, jen tak nezapomene. Před čtyřmi lety po jednom ze soubojů, jakých se na trávníku přihodí nespočet, zlomil soupeři nohu. V jiných případech by se to považovalo za nešťastnou náhodu a nevěnovala se tomu pozornost, obzvlášť když šlo o zápas druhé nejnižší soutěže. Jenže Milan Šimek z Třebeše, jenž skončil v nemocnici, to tak nenechal. Možná i proto, že je povoláním policista. Podal trestní oznámení a po dlouhé době se dočkal zásadního verdiktu - Nejvyšší soud potvrdil, že došlo k ublížení na zdraví a Beneše uznal vinným. Zda bude muset zaplatit odškodné, to se ještě uvidí.
Na první pohled je to poněkud kuriózní událost, která může zase upadnout do zapomnění. Ve skutečnosti je to však precedens, jenž může mít nedozírné důsledky. A nejde tolik o ušlechtilou otázku, nakolik si sport či konkrétně fotbal může udržet v právním prostředí výjimečné postavení a zda pro něj mohou platit vlastní zákony...
Ctihodnosti, já ho nekopl schválně!
Fotbalový svaz je podobně jako jiná občanská sdružení či spolky svět sám pro sebe. Velké hřiště, na kterém se hraje podle zvláštních pravidel. Od těch, kdo se nechtějí bavit jinde, vyžaduje, aby je respektoval. I proto má odpovídající instituce: třeba arbitrážní komisi, jež posuzuje nesplacené závazky klubů vůči sobě navzájem i hráčům a trenérům, či proslulou disciplinární komisi postihující prohřešky od vyloučení hráčů, přes úplatky až po znevážení dobrého jména svazu, což mimochodem může být prakticky cokoli.
Cílem je vyřešit si vnitřní problémy vlastními silami.
Na jedné straně je tato snaha logická a přirozená, zaručuje plynulé fungování celého soukolí.
Naproti tomu se hlavně v případě korupční aféry ukázaly limity tohoto úsilí. Ale o to teď nejde.
Odpovědnost za hrubé fauly je na první pohled možná banální část problému, ale hráčů se dotýká nejvíc. Pocit, že musí hledat spravedlnost, mohou mít zvlášť ti, kteří nastupují k zápasům v nižších soutěžích. Zatímco v první či druhé lize lze počítat přinejmenším s tlakem ze strany médií, ony nejsou tak pozorně sledovány, stát se tam může opravdu cokoli. Pokud fotbalisté trénují a hrají vedle práce, mohou na tvrdé zákroky zle doplatit i v civilním životě.
Verdikt Nejvyššího soudu znamená průlom do zavedených zvyklostí a je návodem pro nižší instance, jak postupovat do budoucna. A není to zrovna šťastná instrukce. Dovedeno ad absurdum, mohlo by to znamenat konec fotbalu i mnoha jiných sportů, které se přirozeně nevyhnou kontaktům mezi hráči. Některá odvětví, jako box, jsou na nich dokonce založena, pravidla s nimi počítají.
Dosud justice respektovala, že pokud dojde ke zranění v důsledku zápasu bez úmyslu způsobit újmu, není trestní odpovědnost vyvozována. A v kauze Beneš versus Šimek záměr prokázán nebyl. I to však stačilo, aby soud jednoho z aktérů prohlásil vinným a přiřkl mu spáchání trestného činu z nedbalosti, skutek společensky nebezpečný.
Takto však lze pojmenovat každý jen trochu nešetrný faul. Kdyby se za ně fotbalisté navzájem hnali do soudních síní, byly by po každém víkendu zahlcovány novými procesy. Mnohdy je nemožné prokázat byť jen nepřiměřenost zákroku vzhledem k herní situaci, použití nepřiměřené síly, které přitom Nejvyšší soud rozpoznal. Stačí si vzpomenout na brutální zákrok, po němž skončil s frakturou lebky brankář Petr Čech. Že ho v anglické lize protihráč trefil kolenem do hlavy záměrně, se můžeme domýšlet a být si tím i jisti, ale k nezpochybnitelnému rozsudku je od takového mínění ještě daleko.
Pokud by soudy začaly rozhodovat způsobem, jaký jim byl naznačen, museli by si hráči sjednávat zvláštní pojištění, protože by všem hrozila povinnost platit odškodné. Do šlamastyky by nutně dřív nebo později spadl i ten, kdo vyznává zásady fair-play. Proti trestnímu stíhání se ovšem pojistit nelze...
Povaha fotbalu by se musela od základů změnit - a to se nestane. Řešit fauly s žalobci a advokáty tak má cenu jen v extrémních situacích, které nevyplývají ze hry, nebo když je úmysl jasně patrný. Pak ať jsou hráči chráněni v maximální možné míře, to je v zájmu všech.
Fotbal by neměl být izolovaným ostrovem, na kterém je dovoleno vše. Jsou pro to však jiné důvody -byť tolik nebolí.
***
Pokud by soudy začaly rozhodovat tímto způsobem, museli by si hráči sjednávat zvláštní pojištění, protože by všem hrozila povinnost platit odškodné. Proti trestnímu stíhání se ovšem pojistit nelze.
O autorovi| Štěpán Filípek redaktor magazínu Hattrick e-mail: filipek@hattrick.cz
