Hudební chameleon Beck Hansen proplouvá scénou od začátku 90. let. Největší úspěchy slavil s nahrávkami Mellow Gold (1993), kterou otvíral nesmrtelný hit Loser, Odelay (1996) a Sea Change (2002), ale ve skutečnosti žádná z jeho desek nebyla úplným propadákem. Se zázemím v klasickém písničkářství Beck s oblibou experimentoval s elektronikou, funkem, country, jazzem, psychedelií, rhythm and blues, soulem i hip hopem, ale nenechal se svazovat ani strhávat aktuálními trendy a proudy. Některé z jeho posledních počinů nebyly tak výrazné, ale nikdy neztratil svůj originální styl a způsob tvorby, díky kterým je také po prvních několika tónech rozpoznatelný.
Podobnost s Gorillaz není náhodná Dva roky staré album The Information mělo sice unikátní balení (do krabičky s CD byly zabaleny samolepky, a fanoušci si tak mohli vytvořit vlastní booklet), ale hudebně bylo spíš průměrné. Jeho nástupce Modern Guilt je jiný: svižnější, zábavnější, zajímavější a - především - výrazně kratší.
Novinku spoluprodukoval Brian Joseph Burton alias Danger Mouse (mj.
také člen Gnarls Barkley a producent Gorillaz) a je to pravděpodobně on, kdo má tak velký podíl na zvuku alba; ve dvou skladbách (velmi nenápadně) zpívá Charlyn Marshall alias Cat Power. Oba hosté jsou nejvýraznější ve výborném otvíráku Orphans, kde vkusné aranže připomenou jemnou elektroniku, jak ji používají např. zmínění Gorillaz.
Je zajímavé, že „řadové“ písně na Modern Guilt se svou hitovostí snadno vyrovnají vybraným singlům (roztleskaná Gamma Ray a pomalejší, zamyšlená Chemtrails) a např. v případě skladby Modern Guilt je taky docela snadno zastíní. Nejde přitom o prvoplánové rádiové hity - Beckova „hitovost“ spočívá v chytrých, nenucených písních se stejně chytrými a nenucenými texty, které mají nekonečně mnoho interpretací.
Jen v jedné, nejpomalejší skladbě Volcano, která celou desku uzavírá, se pouští na tenký led a „odhaluje“ se možná až překvapivě jasně: „Tak dlouho jsem polykal slzy/ A všechno, co mi zůstalo, je slaná pachuť... Nevím, jestli už nejsem blázen/ Ale v mém srdci je duch, který se snaží prohlédnout temnotou/ Jsem unavený z lidí, co ode mě chtějí jen pobavit/ Ale tebe rád pobavím kdykoliv...“ Soustředěný poslech odkrývá spoustu detailů Ani na osmé studiové desce se Beck nezbavuje svých oblíbených hračiček: používá vokodér, který mu „vymodeluje“ hlas, pečlivě vysbírané samply, poctivý zvuk akustické kytary, automatické bicí. Nejslyšitelnějším poznávacím znamením ovšem zůstává jeho hluboký a uhrančivý hlas, který zdánlivě nesourodou mozaiku hudebních stylů spojuje v jeden silný celek.
Modern Guilt není náročná a nepochybně se dá použít i jako sofistikovaná kulisa k jiné činnosti; nezklame ale ani fanoušky, kteří hledají silnější a hlubší zážitek. Soustředěný poslech odkrývá spoustu hudebních drobností a detailů, které jsou na první, druhý i pátý poslech snadno přeslechnutelné. Snad i proto má nahrávka delší „dobu trvanlivosti“.
Z desek, které Beck za svou kariéru vyprodukoval, je Modern Guilt z těch kompaktnějších a zábavnějších; a z těch, u kterých je vydání datováno novým tisíciletím, suverénně nejlepší.
HODNOCENÍ LN **** Beck: Modern Guilt
Interscope / XL 2008
