Poté, co jste byla nominovaná na třetí místo kandidátky do eurovoleb, obletěly médii sexistické komentáře a urážky, které jste dostala. Nikdo vlastně neřešil váš program. Jak jste tu bouři prožívala?
Popravdě jsem z toho byla celkem v šoku. Počítala jsem s tím, že se negativní reakce objeví, ale třeba kvůli tomu, že jsem z regionu, že jsem nebyla tak známá, ale přeskočila jsem jednoho ze stávajících europoslanců... Očekávala jsem i reakce typu že na to nemám, kde jsem se tam vzala nebo něco podobného. Ale že to bude tak sexistické, vyloženě vulgární? Že se bude útočit na to, že se mi to určitě povedlo přes postel a podobně? S tím jsem opravdu nepočítala, i když jsem byla připravená na ledacos.
Jaké byly vaše první pocity?
Ve vlaku zpátky domů z Prahy jsem měla pár hodin docela perných. Byla jsem šťastná, že se to povedlo, a honila se mi hlavou spousta myšlenek. Třeba jak to budu zvládat, co všechno musím dostudovat, jak to skloubím s prací a rodinou... Zkrátka plány profesního charakteru.
A když jsem si do toho přečetla ty sexistické narážky, které se daly shrnout v to, že jsem se na kandidátku dostala určitě proto, že jsem se s někým vyspala, to mě v tu chvíli ranilo. Byla jsem vážně zaskočená, ale musela jsem se s tím srovnat. A na druhou stranu jsem si záhy uvědomila, že to vlastně svým způsobem může pomoct jak mně, tak tomu tématu.
Tiše jsem trpěla deset let a opravdu jsem to s nikým kromě nejbližších a některých pirátů o tom nemluvila. Brala jsem to tak, že to k té profesi patří, že si na to musím zvyknout a že musím být dost psychicky odolná, abych tomu zvládala čelit. Ale tím, že se o tom začalo mluvit, se mi svým způsobem ulevilo. Rozhodla jsem se, že i já budu mluvit otevřeně, aby to vedlo k tomu, že se třeba časem něco změní k lepšímu.
Gratuluji @zuzkaklusova ke zvolení na 3. místo pirátské kandidátky do evropských voleb. Zuzka je velká bojovnice, která se léta zabývá životním prostředním a sociálními otázkami v kraji, který to historicky neměl jednoduché. Moravskoslezsko.
Pamatuju si, když před více jak 10 lety založila občanský spolek, se kterým se jim povedlo zastavit OKD v záměru poddolovat malebnou část Karviné. Člověk s takovým životním zápalem a odhodlaností bude v Evropském parlamentu slyšet.
Zuzko, do nich!
Nikdy jsem se nevěnovala tématu genderu
Vlastně jste se i „trefila“ do správné doby. Teď se téma sexismu ve veřejném prostoru hodně řeší, ať už se týká političek, novinářek nebo dalších veřejně viditelných žen. Cítíte i vy, že společnost je této debatě více otevřená než před těmi deseti lety, kdy jste začínala?
Určitě. Je spousta lidí, kteří dávají najevo, že takové chování není přijatelné a že bychom se proti němu měli vymezit. Nejen z řad politiků, ale i novinářů a různých známých osobností... To mě na jednu stranu vlastně moc potěšilo. Společnost už je nastavena na to, aby takové chování řešila a otevřeně o něm diskutovala.
Myslím také, že neexistuje druhá profese než politika, kde byste musela čelit urážkám v takové míře a intenzitě, jako je tomu právě u nás, političek.
Akorát vždycky říkám, že se cítím trošku provinile. Nikdy jsem se nevěnovala tématu genderu, tématu žen v politice. Prostě jsem se to snažila zvládat, skloubit a být statečná. Některé moje kolegyně to téma razily dlouhodobě, případně byly součástí pirátské skupiny Rovné šance, ale neměly tolik prostoru o tom mluvit, jako mám já teď, protože ty útoky na mě byly výraznější.
Zuzana Klusová
|
Hlásila jste někdy něco z toho, co vám přišlo, policii?
Ne. Co se týká těchto výhrůžek nebo obtěžování, řešila jsem to tím, že jsem dotyčné zablokovala nebo jsem se snažila nějak vyhnout komunikaci s nimi. Ale chodily mi třeba i dopisy do schránky, kde mi různí muži psali všelijak méně i více vulgárně...
Trestní oznámení jsem ale zvažovala jednou, po krajských volbách, kde mě na Twitteru někdo obvinil, že kupčím s hlasy a oslovuji bezdomovce někde na Těšínsku, což byl úplný nesmysl a mohlo mě to poškodit. Dotyčnému jsem napsala, že kdyby to začal šířit, tak trestní oznámení podám. On toho pak nechal. Ale co se týká vyloženě sexismu nebo obtěžování, to jsem nikdy nehlásila. Možná je to chyba.
A uvažovala jste o tom? Hodně se setkávám se ženami, které výhrůžky a urážky nehlásí, protože jim to nepřijde „dost“ a mají strach, že se jim na policii vysmějí.
Přesně tak to vnímám i já. I teď, když se diskuze otevřela a spousta lidí se mě zastala, se objevila spousta názorů, že si hraji na chudinku a stylizuji se do role oběti. Nebo že to dělám záměrně pro popularitu. A jak s tím chcete bojovat? Je mi to hrozně nepříjemné. Za celých deset let jsem se snažila vydobýt si vše prací a udělat politiku poctivě, odspodu. Nemám žádné týmy, dělám to po večerech s pocitem, že chci prostě něco změnit. Když vás pořád někdo zpochybňuje, tak mi to přišlo riskantní a vlastně jsem si říkala, že by mě nahlašování ve finále mohl spíše poškodit. Kdyby se nic nevyšetřilo, mohl by mě někdo tahat médii, že se snažím vyvolat nějakou kauzu.
Takže ano, jsou tam obavy, kdy jako žena opravdu už opravdu nevíte, co si ještě máte nechat líbit a co už je moc. A zároveň se obáváte, aby se to ještě neobrátilo proti vám. Ale uvědomuji si, že když to všichni necháváme být, přispívá to pouze k tomu, že se to neřeší.
Kvóty nejsou řešením, bariéry jsou jinde
Zmiňovala jste, že gender v politice nebo otázka žen v politice pro vás nikdy nebyly tématy. Myslíte, že teď budou?
Ano, rozhodně. Tím, jak o tom pořád mluvím, mě to přimělo i hodně o tom přemýšlet. Hodně jsme o tom diskutovali s kolegyněmi političkami i doma s přítelem. Co to všechno znamená a jak je to hrozně těžké, i když jsem se to naučila brát tak, že je to součást toho, co dělám, a nějak jsem se s tím srovnala.
Ale když jsem o tom teď mluvila a vzpomínala na to, co všechno se za těch deset let odehrálo a jak vyčerpávající bylo odrážet útoky a obhajovat se, tak jsem dospěla k názoru, že jsem dostala šanci. Šanci to aspoň trošičku změnit. A pokud bych byť nějakým procentem přispěla k tomu, že naše dcery a další generace to už nebude muset trpět, tak by to bylo skvělé.
Teď přemýšlím o tom, jak to schopným ženám v mém okolí usnadnit a podpořit i lokální ženy. Sejít se, popovídat si... Teď je ta správné chvíle konečně se do toho obout, a když už si mě to téma takhle našlo, tak se mu věnovat.
Změníte třeba i názor na kvóty, jejichž příznivkyní nejste?
Kvóty jsou řešení v době, kdy máte dostatek schopných lidí. Tady v regionu je nás málo u Pirátů i obecně, těžko se hledají lidé, kteří by do toho šli, žen je tu opravdu malinko. Bariéry jsou podle mě jinde. Pokud budeme na sílu tlačit kvóty, tak se to obrátí pro celému tomu tématu – ženy se budou muset obhajovat, jestli mají schopnosti nebo se dostaly jenom kvůli kvótám...
Kvóty jako takové úplně nevylučuji, ale myslím si, že teď na to není v Česku vhodná situace. Jak z pohledu zralosti společnosti, tak z pohledu toho, kolik schopných žen se do politiky hlásí.
A znám také spoustu schopných mužů, kteří se naopak cítí znevýhodnění. Třeba v Pirátské straně je velká snaha ženy posouvat a podpora je tam velká. A někdo to může vnímat tak, že je diskriminace těch schopnějších.
Do kampaně jste přinesla i další téma, která vyvolává určitý odpor – životní prostředí. Jaké bylo jeho prosazování?
Mně se to v té Karviné tak prostě sešlo. Jednak jsem přišla s tématem konce těžby uhlí v regionu, který prostě dlouhodobě založený na hornictví. To byla jedna kontroverze. A druhá samozřejmě že jsem mladá žena – tehdy před deseti lety jsem byla o dvě až tři generace mladší než moji kolegové.
Prakticky jsem navíc byla skoro jediná aktivní politička, a ještě za Piráty v opozici a v regionu, který je velmi konzervativní. Hodně se tu šíří i dezinformace a hoaxy... Schytala jsem to sice z mnoha stran, ale vzala jsem to tak, že mi nezbývá nic jiného než bojovat a snažit se tu práci dělat co nejlíp. A lidi prostě přesvědčit, že to dělám pro ně.
Ekologie není luxusní zboží
A jak se vám je daří přesvědčovat třeba o tématu konce těžby?
No, zatím asi špatně! (smích). Ale hodně se to posunulo v tématu životního prostředí, kde se už nyní bavíme o konci uhlí a obnovitelných zdrojích. Proto jsem vzala jako svoje hlavní téma spravedlivou transformaci uhelných regionů a pomoc sociálně a hospodářský ohroženým lokalitám, jako je Karvinsko, Bruntálsko, Mostecko. Kvůli tomu jsem šla do politiky, a to je to hlavní, co se musí povést.
Dokud lidi nebudou vnímat, že transformace musí především zlepšit kvalitu života lidí v regionech, nejen zlepšení životního prostředí, že to musí jít ruku v ruce, což si myslím, že doteď nepocítili a pořád to vnímají tak, že ekologie je nějaké luxusní zboží pro ty šťastnější, co si oni nemůžou dovolit.
V té pyramidě potřeb tady v regionu řeší úplně něco jiného, a tomu já rozumím a chápu to. Těch křivd už bylo moc a oni tady prakticky nezažili politika, který by byl z regionu a opravdu se staral o to, aby se region posunul dál, aby se myslelo na obyčejné lidi, kteří tady žijí.
Jak moc v politice vnímáte ten pragocentrismus?
Ano, a právě proto jsem šťastná, že se mi povedlo prorazit na celostátní kandidátku do europarlamentu. Máme sice spoustu politiků, kteří jsou třeba z našeho regionu nebo z Mostecka a z Ústecka, ale většina z nich se přestěhovala do Prahy, a tam začali fungovat. Já se ale z Karviné nechci stěhovat. Stokrát bych pak mohla mluvit, že se tu snažím něco změnit, ale když se odstěhujete, už tu nejste a neznáte ty lidi, nejste s nimi v kontaktu, už nevnímáte tolik to, co se tady děje, jaké jsou potřeby, nejste v kontaktu se spolky.
Takže to, co chci dělat, je skutečně zůstat v Karviné a dělat velkou politiku a upozorňovat na to, jak velká bariéra je, když jste právě z regionu, jako je Karvinsko. A ještě k tomu třeba žena.
