Rozhlédnu se kolem sebe s nenápadností agenta KGB a musím přiznat, že mě to moc nepřekvapuje. Moderní interiér, internet zadarmo, pohlední číšníci a umělecké prostředí. To jsou dobré předpoklady pro to, že by tu gayů mohlo být víc než ta standardní čtyři procenta. Co mě překvapuje, je to, s jakou jistotou to ví Roman. Sám totiž, ačkoli je gay, přiznává, že má příšerný „gaydar“.
Málokdy pozná gaye od „heteráka“. Nakonec v Moskvě i lidé s dobrým gaydarem na odhalování sexuality tápají. Tady se heterosexuální muži oblékají do bílých zimních bund s kožešinovým lemováním na kapucích a pod nimi nosí obtažená trička s nějakým velkým nápisem drahé značky, posetým blýskavými kamínky. Roman, v džínách a šedé mikině, působí vedle nich víc chlapsky než oni všichni dohromady. Homosexualita v Rusku prostě není žádná prvoplánová záležitost.
* * *
Aby byla, když do roku 1999 byla klasifikována jako mentální nemoc. Vyškrtli ji pravděpodobně proto, že v Rusku nebyly peníze ani na to, aby léčili rakovinu, natož pak na to, aby za státní peníze drželi v blázincích miliony gayů.
Nicméně postoj k homosexualitě se tu ani od té doby moc nezměnil. Rusko není zrovna progresivní v oblasti lidských práv a zdejší občané preferují autoritativní přístup – ať už cara, církve, nebo Putina – nad humánní vládou.
Své tradiční hodnoty si tu hájí, a jestli se tu lidé dokážou na něčem shodnout, tak je to názor, že zatímco láska mezi dvěma muži je na žalář, láska mezi obtloustlým šedesátiletým oligarchou a osmnáctiletou studentkou je nejen zcela přirozená, ale i úctyhodná.
Jenže jako všechno, co státu nebo církvi přijde nemorální, ale co nejde zastavit kvůli silné poptávce – od obcházení prohibice až po potraty –, i homosexualita si v Rusku našla způsob, jak tiše kvést, a gayové způsob, jak se vzájemně ve změti heterosexuálů posetých flitry najít. Jak jinak než pomocí technologie.
* * *
Grindr je aplikace pro „gay, bisexuály a zvědavé muže“, která umožňuje svým členům zaregistrovat své chytré mobilní telefony pomocí navigace a systému umístění zvaného „geo location“.
Kamkoli se pak se svým telefonem hnete, aplikace na vás vyplivne, kolik členů Grindru se pohybuje někde kolem vás. Když pochopím, jak ta aplikace funguje, začne mě jímat hrůza, že až Grindr bude mít k dispozici Uganda, která nedávno vyzvala k vyhledání a oběšení všech gayů, může to být katastrofa.
Ale v Moskvě je to zatím zábava.
„Vidím, že v rozmezí dvaceti metrů kolem nás jsou nejméně čtyři,“ říká Roman. „Myslím, že to budou ti tři, co jedí u vedlejšího stolu, protože ti jsou všichni na telefonech.“
Roman se rozhodne trochu je „vydusit“ a pošle jim přes Grindr zprávu s přáním dobré chuti. Během minuty se hoši začnou překvapeně rozhlížet a podle fotky rychle identifikují Romana. Ten dělá, jako by nic neposlal.
Všichni tři pošlou Romanovi poděkování a chtějí vědět, jestli jsme už byli na té nové výstavě moderní architektury.
Roman píše, že ne, ale že se chystáme do nějaké galerie. Takhle si Roman a tři „gay, bisexuální nebo zvědaví kluci“, kteří sedí u stolu vedle nás, intenzivně píšou asi hodinu. Nikdo z nich nemá nejmenší tendence zvednout hlavu a jít si popovídat „v reálu“.
Zvědaví kluci konečně zaplatí a odejdou. Nikdo nikoho nepozdraví. Vítejte ve vztazích 21. století.
„Ještě je tu někde jeden,“ říká Roman.?
