Ve virologické laboratoři přírodovědecké fakulty v Praze panuje čilý ruch, asi desítka studentů se tu ohání s pipetami a mikroskopy. Žlutá čára před druhou z místností ohraničuje „nebezpečné území“ a za ni je zakázáno vstupovat. Docentka Jitka Forstová nás ale s fotografem bere dovnitř a říká, že viru, se kterým její kolegové právě pracují, se bát nemusíme – je myší: „Jeho lidského příbuzného stejně nejspíš máte v sobě.“ Polknu nasucho. Probudí se prý jen zřídka, ale za určitých okolností může způsobit třeba selhání ledvin. „Prodělal jste v dětství plané neštovice? Tak jste koupil herpes virus, který už ve vás nadosmrti zůstane. Později se může projevit například v podobě pásového oparu,“ pokračuje přední česká viroložka. A takových lahůdek prý v sobě máme spoustu. Vidím, že jsem na správné adrese. Přišel jsem se zeptat, jestli se máme opravdu bát nové chřipky, nebo zda celý ten současný poprask není jen marketingovým tahem a bublinou.
Pane, pojďme se bát
„V Mexiku zabíjí prasečí chřipka, WHO bije na poplach“, „Smrtelná chřipka je i v USA“, „Chřipka už děsí celý svět“, „Chřipka sráží ropu i akcie“, „Chřipka se už nedá zastavit“, „ ... Plzeňané se zajímají o prasečí chřipku“, „Zemře 7 milionů lidí“ a „Chřipka už je na hranicích“. Tyto novinové titulky od sebe nedělí ani osmačtyřicet hodin. Manévry, které na naší planetě nastaly v souvislosti s „novým zabijákem“, připomínají konec světa v některém z hollywoodských blockbusterů. Zatím to ale vypadá, že po SARSu a ptačí chřipce přežijeme i tu prasečí. Ze současných bezmála sedmi miliard lidí na ni dosud zemřelo... 52, a jedinou evropskou obětí je reportér Novy Jiří Dlabaja, který dostal padáka za to, že si na svém videoblogu z hysterie kolem choroby utahoval.
„Od pandemie španělské chřipky v roce 1918 už nikdy nebylo tolik nemocných a mrtvých a nedá se předpokládat, že by to bylo někdy horší. A ta prasečí chřipka? Ta se vyskytovala už ve 30. letech, pak v 70., i v 90. letech v USA a v Nizozemí,“ uklidňuje mě profesor Jiří Beran, ředitel Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové.
Židé a zemědělci sice protestují proti názvu prasečí chřipka, ale nejvíc ublížené by se tu mělo cítit samotné prase. Podle všeho dostalo totiž chřipku ono od nás. Kromě lidské chřipky může prase chytit ještě ptačí a zmixovat je se svými viry tak, aby vznikl nový virus, ze které jsou nyní všichni tak paf. Před dvěma týdny se navíc objevil v Kanadě případ, kdy se dvě stovky vepřů nakazily tímto novým virem od farmáře. Farmář i prasata se naštěstí uzdravili. Ne každý druh je ale schopen infikovat jiný druh. Prase to s lidmi dokáže, protože je nám ke své smůle po biologické stránce velmi blízké.
Nicméně znovu: je kvůli tomu nutné se tolik bát? Nechme mluvit čísla. Běžnou sezonní chřipkou se v Česku ročně nakazí zhruba 400 tisíc lidí, z čehož tak dva a půl tisíce zemřou. Jen v USA na ni zemře 36 tisíc. Pokud by na nový typ viru opravdu zemřelo oněch uvažovaných sedm milionů lidí z předpokládané 1,5 miliardy nakažených v celosvětové pandemii, vychází stejný poměr.
Takže mnoho povyku pro nic? Jak se to vezme. Viry jsou totiž vždycky o kousek napřed. Maskují se a mění taktiku, a zatímco prvních deset vyhledávaných výrazů na Googlu řeší nejnovější prasečí hit, jiný, už skoro zapomenutý virus ptačí chřipky nezahálí. Snaží se trpělivě mutovat, aby „překonal mezidruhové bariéry“. Pokud se mu to povede, může být ještě veselo. Před čtyřmi lety, kdy kvůli jeho výskytu také téměř končil svět, se totiž ptačí virus, ač agresivnější než nynější prasečí, neuměl šířit z člověka na člověka. Ten, kdo se nakazil, musel být s kachnami v každodenním kontaktu a virus nějakou dobu vdechovat. Prasečí chřipka je mírnější, ale zase se snadno přenáší mezi lidmi. Protože jde o úplně nový tip viru, proti kterému nemá nikdo z nás protilátky, šíří se velkou rychlostí. Vždyť jen od 5. do 10. května se počet nakažených skoro zčtyřnásobil – z 1124 lidí na 4379. Vzhledem k tomu, jak funguje evoluce (a také globalizace), jsou pandemie čas od času nevyhnutelné.
Prskl, kýchl, přichytil
„Po všechny ty roky jsem nemohl hrůzou zapomenout. Kolem našeho domu procházel každý den pohřební průvod,“ vzpomínal jednadevadesátiletý José Ameal Peňa v roce 2005 ve španělských médiích, jak se v roce 1918 městečkem Luarca prohnala vlna španělské chřipky, jež zabila po celém světě minimálně 40 milionů lidí. Nejničivější virová pohroma v lidských dějinách, kterou do Evropy přinesli američtí vojáci, kosila i mladíky kolem osmnácti let. Jak vysvětluje už citovaný dr. Jiří Beran, virus, jenž tuto pandemii způsobil, se v podobné formě objevil naposledy před rokem 1900, a právě proto na něj mladí neměli protilátky. Navíc byl celý svět v pohybu, zdecimovaný válkou, a většina obětí zemřela na zápal plic. O antibiotikách a Tamiflu si mohli nechat leda zdát.
Chřipka má jednu velikou výhodu, stačí jí kýchnutí nebo prsknutí. Virus je obecně vzato genetická informace v bílkovinném kabátu, která není schopna existovat bez hostitele, tedy zvířete nebo člověka. Poté, co jej vdechneme, se okamžitě snaží přichytit svým žlábkem či chapadlem na povrch buňky. Pokud se mu to povede, buňka ho přijme dovnitř. V ní se virus pomnoží a s pomocí naší buňky se virové potomstvo z buňky uvolní a může se rychle šířit do dalších buněk. Jakmile nakažený člověk kýchne virus do prostoru, vdechne ho další člověk. Šíření se zastaví se až ve chvíli, kdy je mrtvá, nemocná nebo imunní celá populace. To už mají všichni protilátky, které zabrání chapadlu přichytit se na buňku, a lidé mohou slavit. Jenže podstatou viru je snaha přizpůsobit se a najít způsob, jak se opět chytit. U lidské chřipky je známo zatím 16 typů chapadel, která se dokážou přichytit, u prasečí dva a u ptačí minimálně devět.
„Vždycky se vytvoří jedinci, ať už na straně mikrobů nebo hostitelů, kteří si lépe vyvinou nějaký mechanismus, jenž je může ochránit. Je to věčný boj,“ vysvětluje Jitka Forstová, proč je evoluční zápas tak vyrovnaný. Virus umí mutovat a neustále se zdokonaluje a o tom, že lidi získali alespoň zdánlivou převahu (zatím poslední pandemie hongkongské chřipky v roce 1967 si vyžádala už „jen“ milion životů), rozhodly léky, očkování amýdlo.
Kam zmizelo 12 opic
Ačkoli lékaři na počátku 80. let po vymýcení pravých neštovic předvídali definitivní konec infekcí, v roce 2004 zemřelo jen na tuberkulózu ve světě milion a půl lidí, z toho 100 tisíc v Evropě, přičemž infikována jí může být latentně podle všeho až třetina světové populace. Po 40 letech se v roce 2002 v Evropě znovu objevil Marburg, virus podobný nechvalně proslulé ebole, a podle Vica Simpsona z britské vládní veterinární laboratoře hrozí Evropě nebezpečí moru, jenž v 15. století vyhladil až polovinu jejích obyvatel.
Představa, že někde lítá armáda ptačích a prasečích virů chřipky doprovázená chuťovkami typu SARSu a cholery a všechny tlačí na naše stresem oslabená těla, může přijít člověku dost beznadějná. Když se s touto obavou svěřuji docentce Forstové, jen se směje: „Když toho mnoho víte... Já třeba, když si připravuju novinky okolo některých herpetických virů, zpravidla dostanu opar. Protože mě vždycky tak rozčílí, jak jsou některé viry fikané. Občas mě to straší ve snu.“
Tato příjemná dáma ví opravdu víc, než byste si kdy přáli vědět. Jen herpetických virů v nás může kolovat osm. Herpes simlex I máme skoro všichni, stejně jako herpes simplex 3. Většinou si uvnitř našich těl v pohodě přežívají a nedávají o sobě vědět, když se ale proberou, hned je z toho třeba opar, zřídkakdy i mononukleóza. A to je jen jedna čeleď, co teprve takový corona virus! „Existují nemoci, ke kterým se hledají viry, a viry, ke kterým se hledají nemoci,“ říká Jitka Forstová. „Když se objevil SARS, ukázalo se, že ho způsobil corona virus, a těch je u lidí i zvířat spousta. Byly tu odjakživa, nikdo je ani moc nestudoval.“ Jenže jeden jaksi zmutoval.
Existuje-li Čech, který by si zasloužil sochu v nadživotní velikosti na všech kontinentech, pak zapomeňte na Jaromíra Jágra – jmenuje se Karel Raška. Tento epidemiolog šéfoval v 50. letech divizi Světové zdravotnické organizace pro boj s infekčními chorobami, a kdyby prozíravě nezavedl takzvaný program surveillance neboli dohledu, skončili bychom už zřejmě jako v kultovním filmu Terryho Gilliama 12 opic, kde smrtelný virus skolil hned 5 miliard lidí. Díky Raškovi je to dnes na světě tak, že jakmile se někde vyskytne jakékoli nové onemocnění, vyrazí namísto speciální komando WHO a snaží se původce nákazy identifikovat, izolovat, a zamezit tak jeho šíření. Kdyby se podle odborníků například Afrika ponechala svému osudu, byl by tento kontinent kvůli epidemii AIDS minulostí. Dohodu, podle níž se musí ohlásit ohnisko infekce, podepsaly všechny státy. Karel Raška stál i u likvidace černých neštovic, po dlouhá léta adepta na evoluční vítězství.
I když lidstvo disponuje některými vakcínami, léky a mozky typu pana Rašky, válka proti mikrovetřelcům se rozšířila hned na několik front současně. Když se ve středověku objevil dejme tomu ve Francii mor, bohatí vzali nohy na ramena a chudáky zavřeli ve městě. Za nějaký čas se uklidily mrtvoly a jelo se dál. Když si dnes člověk nakažený čímkoli sedne do letadla, jehož klimatizace mimochodem funguje jako virový mixér, a zaletí si na jednání z Tokia do Frankfurtu, přičemž se staví ještě vNew Yorku, je zamořena během pár hodin celá globální vesnice. Přesně tak, jako to můžeme sledovat živě na internetu v případě prasečí chřipky.
Neprodat kůži lacino
Po většinu času od doby, kdy se oddělili předkové moderních lidí a dnešních lidoopů, se lidé na Zemi živili výlučně lovem divokých zvířat a sběrem rostlin. V průběhu posledních 11 tisíc let ale svůj způsob života převratně změnili tím, že začali chovat domácí zvířata a pěstovat plodiny. A tím si pěkně zavařili.
Dokud lidi žili v tlupách a lovili a sbírali, postupně si na nemoci zvykli a držely se jen ty nejstarší. Změna přišla až s rozvojem velkých a hustých populací – zvířecích i lidských. Jakmile propukly epidemie u sociálních zvířat, jako jsou krávy, bylo jen otázkou času, kdy se přenesou na lidi. Například dobytčí mor zmutoval ve spalničky. Z krav se přenesly i TBC a neštovice, z kachen chřipka a ze psů černý kašel. „Zvířecí rezervoár je pro viry a bakterie ráj, kde se vyvíjí bez pozornosti člověka,“ říká Jitka Forstová. Je to bez pochyby pravda: koncentráčnicky chovaná kuřata velká jako kachny a dopovaná antibiotiky, jichž chováme na planetě 70 miliard, zaručují neustálý přísun nových bojovníků. Nicméně hysterii kvůli chřipce v situaci, kdy každý rok zemře na planetě 10 milionů lidí hlady a nikoho to nezajímá, označili už četní komentátoři za „trochu zvrácené“.
„Já jsem raději přehnaně připravená než nepřipravená,“ prohlásila Margaret Chanová zWHO, když byla její organizace kritizovaná za šíření „chřipkové“ paniky. Jak jsme na pandemii připraveni my? Češi, z nichž má většina známého doktora, už skoupili 30 tisíc balení Tamiflu, i když při preventivním užívání hrozí, že než sem virus dorazí, bude k lékům rezistentní. Kontrola a opatření, která se provádějí, ale podle Jiřího Berana smysl mají: „Základní důvod je hra o čas. Čím později epidemie dorazí a čím pomaleji se bude šířit, tím lépe ji absorbuje náš zdravotnický systém.“
Ač chřipka ochromuje i globální ekonomiku, někoho naopak v době recese může zachránit. Farmaceutické koncerny a někteří byznysmeni jásají, například americká firma Baxter už uzavřela s vládou kontrakt na výrobu vakcín. I proto vznikají početné konspirační teorie, třeba na webu NaturalNews se objevila úvaha, že jde o bioteroristický útok. To ale Jiří Beran, který se bioterorismem zabýval, odmítá – chřipka je pro tyto účely dost nevyzpytatelná a existují šikovnější způsoby, jež ale samozřejmě nemůže prozradit.
Virům nejvíc prospívá snížená odolnost, například v důsledku stresu. Beru si proto na pár dní volno a odjedu třeba k moři, abych v tuhé evoluční válce neprodal svou kůži lacino. Vždyť mililitr mořské vody obsahuje spoustu dosud neobjevených virů a celková váha těchhle mořských potvor co do hmotnosti mnohonásobně převyšuje váhu celé populace slonů na zeměkouli. Co tě nezabije, to tě posílí.
***
Profesor Jiří Beran (*1960 ) patří mezi nejvíc citované české odborníky v oborech epidemiologie, klinická mikrobiologie a infektologie. Podařilo se mu vybudovat vakcinační centrum, jehož výsledky byly uznány i americkou FDA (vakcinace proti lymeské borelióze a očkování proti hepatitidě A a B kombinovanou očkovací látkou). Pracuje v předsednictvu TropNetEurop, sdružení klinických pracovišť tropického acestovního lékařství států, jež se podílejí na hlášení importovaných nákaz do Evropy. V roce 2001 byl zařazen do prestižní publikace „Who is Who in Science and Engineering“.
Miliony, možná i miliardy lidí vděčí za svůj život průkopníkovi boje s epidemiemi, českému lékaři Karlu Raškovi ”
Kdyby Světová zdravotnická organizace nesledovala infekční nemoci, už bychom možná vyhynuli
Dárečky od našich zvířecích přátel
NEŠTOVICE Nejnebezpečnější virus v lidské historii vyhubil například 90 % indiánů, kteří nechovali na rozdíl od Evropanů domácí zvířata a neměli vůči nim protilátky. Pouze během 20. století neštovice zabily až půl miliardy lidí. Před třiceti lety byly díky WHO pod vedením Čecha Karla Rašky (na obr.) neštovice vymýceny. SPALNIČKY Virové onemocnění původně přenesené z viru způsobujícího dobytčí mor. Ročně postihuje v rozvojovém světě, kde se neočkuje, několik milionů dětí, úmrtnost je 10 %.
VZTEKLINA Nejzákeřnější infekční onemocnění se stoprocentní úmrtností přenášejí především psovité šelmy, u kterých virus způsobí šílenost a nutí zvíře někoho pokousat. Díky zavedení očkování především lišek (u nás po roce ‘89) se od roku 2003 vzteklina zvířat v ČR nevyskytuje, trvá však výskyt v Polsku nebo na Slovensku. DALŠÍ NEMOCI: Tuberkulóza (hovězí dobytek), chřipka (vepři a kachny), malárie (slepice a kachny) nebo černý kašel (vepři apsi).
O autorovi| MILAN VIDLÁK, redaktor Pátku milan.vidlak@lidovky.cz
