Vposledních týdnech člověk lehce nabývá dojmu, že euru pomalu začíná zvonit hrana. Je to ale skutečně krize eura, jak tvrdí německá kancléřka Angela Merkelová nebo český prezident Václav Klaus? Nebo je to jednoduše, jak říká rakouský guvernér Nowotny, pouze krize jednotlivých zemí a nemá s eurem vůbec nic společného?
Na první pohled jsou v krizi pouze konkrétní země bez ohledu na euro. Zatímco Irové a Řekové žádají o pomoc, Němcům se letos daří a míří k rekordnímu hospodářskému růstu od svého sjednocení. S podobnými problémy jako Irové nebo Řekové se navíc v Evropě potýkaly i jiné země, které eurem neplatí. Rozdíl je pouze v tom, že v Maďarsku, Pobaltí nebo na Ukrajině se projevily dříve.
Černí europasažéři Euro ale není v dnešní šlamastyce úplně nevinně. Prvním problémem eurozóny je nevymahatelnost rozpočtových pravidel, která umožnila jízdu černým pasažérům. Řecko se v eurozóně ani jednou nevešlo do mantinelů stanovených pro dluh a deficit, a přesto si půjčovalo za prakticky stejných podmínek jako Německo. Euro sloužilo jako štít pro pohodlné zadlužování nedisciplinovaných vlád.
Irská vláda byla sice celou dobu vzorná, jednotná měna ale podobně jako ve Španělsku nesedla soukromému sektoru. Reálné úrokové sazby byly pro rychle rostoucí irskou ekonomiku příliš nízké a přispěly k nafouknutí realitní bubliny, která stojí v centru jejich dnešních problémů. Je to problém všech Euro také prohloubilo jinak prospěšnou finanční provázanost mezi členy klubu. Ta ale dnes více než kdy jindy z problému jednoho dělá problém všech. Irské banky dluží zbytku eurozóny přes pět set miliard eur (tři sta procent HDP), a to není lehce stravitelné sousto. Riziko bankrotu některé z členských zemí navíc zcela paralyzuje společnou měnovou politiku ECB.
Jasně se tak ukazuje, že dnešní krizi nelze řešit jako izolované problémy jednotlivých zemí a euro ponechat ve své nevinnosti zcela stranou. Nemá ale ani smysl kvůli krizi euro definitivně pohřbívat.
Eurozóna ani Evropská unie teď nepotřebují temné vizionáře, kteří budou říkat, že vše je špatně a nic nemá smysl. Potřebují věcnou debatu nad ozdravnou kúrou, která zvýší vymahatelnost fiskálních pravidel, zpřísní přijímání nových členů a nastaví transparentní mechanismus záchranných fondů a řízených bankrotů.
Ani Česko není izolovaný ostrov uprostřed Evropy a před těmito problémy, ať se nám to líbí, nebo ne, neuteče. Měli bychom se proto aktivně podílet na jejich řešení. Jak trefně napsal anglický básník John Donne: „Žádný člověk není ostrov, úplně sám o sobě; každý je částí kontinentu, částí pevniny... A proto nikdy nezjišťuj, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
***
Ani Česko není izolovaný ostrov uprostřed Evropy a před těmito problémy, ať se nám to líbí, nebo ne, neuteče. Měli bychom se proto aktivně podílet na jejich řešení.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
