Vedle spotřebitelů však tyto zprávy zcela jistě pečlivě monitoruje i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A to z důvodu, zda výrobci tímto způsobem zakázaně nekoordinují svou cenovou politiku.
O co jde a o co nejde?
Výměna informací o plánovaném zvýšení cen přes média, obsahující shodné tvrzení výrobců o zvýšení cen, totiž může být považována za důkaz o jednání ve vzájemné shodě. Tedy postup, kdy soutěžitelé nezákonně koordinují své chování.
Jak judikatura, tak i literatura zabývající se právem hospodářské soutěže považuje za jednání ve vzájemné shodě zakázanou spolupráci mezi soutěžiteli, kdy jsou rizika konkurenčního boje nahrazena vzájemnou spoluprací. Jinými slovy soutěžitelé vůči sobě zůstanou soutěžiteli, nicméně mezi sebou „soutěží“ za předem dohodnutých podmínek. Soutěžitelé jsou samozřejmě natolik sofistikovaní, že mezi sebou neuzavírají žádnou písemnou dohodu a jejich koordinaci často ani nelze dovodit z jiných přímých důkazů (mailů atd.). Nicméně existují případy, kdy toto zakázané jednání bylo prokázáno na základě řady nepřímých důkazů, přičemž jedním z nich může být právě výměna informací přes média.
A z čeho lze usuzovat, že došlo k jednání ve vzájemné shodě? Jde kupříkladu o situaci, kdy pro avizované zvýšení cen neexistuje žádné objektivní vysvětlení, jako je např. celosvětové zdražení cen surovin, výrazná dlouhodobá změna kurzu české koruny atd. Tedy takové změny, které jsou všichni soutěžitelé působící v daném odvětví nuceni nést a promítnout je do svých cen.
Za zakázané se naopak nepovažuje takzvané paralelní jednání. Tedy situace, kdy soutěžitel upravuje v rámci své obchodní politiky ceny svých výrobků v závislosti na chování ostatních subjektů. Na rozdíl od jednání ve vzájemné shodě neexistuje u paralelního jednání mezi soutěžiteli jistota, že v případě zvýšení cen jedním výrobcem jej budou ostatní následovat. Typicky k tomu dochází na trhu, na kterém žádný ze soutěžitelů nedosahuje výraznějšího tržního podílu. A též je pro tento trh charakteristické působení několika soutěžitelů s podobným podílem.
Důvodem, proč regulátoři hospodářské soutěže věnují výše popsaným zakázaným případům takovou pozornost, je skutečnost, že v důsledku takových ujednání dochází ke snížení konkurence mezi výrobci a umělému růstu cen zboží a služeb. Výrobci také přestávají být motivováni vylepšovat svoji produkci.
Všechny tyto negativní následky pak (od)nesou ve finále spotřebitelé v podobě vysokých cen placených za zboží, které by mohlo být kvalitnější a levnější.
***
Zprávy o hromadném zvyšování cen jistě sleduje i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Výrobci tímto způsobem mohou nedovoleně koordinovat svou cenovou politiku.
Své názory a připomínky k uvedeným komentářům můžete zasílat na byznys@lidovky.cz
O autorovi| DAVID EMR Weinhold Legal
