Už od začátku prázdnin politici zleva i zprava, včetně úředního ministra Janoty, oblaženi štěstím z toho, že český daňový poplatník zrovna ve velkém splácí své daňové povinnosti, sdělovali národu smutné pravdy o výši daní. Ti levicoví, že daně se budou zvyšovat šmahem a třeba i na 100 procent, a opatrný optimista Kalousek, že není žádný prostor pro snižování daní. Prý jsme si žili nad poměry a teďka někdo musí (daňový poplatník) zatáhnout díry ve státním rozpočtu.
Existuje však i spousta rozumných argumentů, proč neplatit daně vůbec či v úrovni naprosto minimální. Řekněme, že daně mají dvojí funkci – jedna je sanovat základní výdaje státu na jeho udržení, tedy obrana, policie, atd., a druhotná – solidární. To je ta, kterou se nejvíce ohání levice pod heslem přerozdělování. Z mého pohledu naprosto falešná solidarita s těmi, kteří ze sociálních dávek žijí, a učící občany v lepším případě nepracovat.
Existuje spousta lidí, včetně mě, kteří si myslí, že solidarita je potřebná, ale o tom, s kým být solidární a jak, si dokážou rozhodnout sami lépe než ouřada příslušné sociální správy. Když se podíváme na strukturu daní, zjistíme, že daňová zátěž, tedy součet daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění a nemocenské činí více než 50 procent příjmů občana ČR, a struktura daňových výdajů je dokonce taková, že různé sociální dávky představují 80%všech výdajů. Pokud tedy přestaneme platit více než 80 % daní, snížíme o tuto částku příjmy státního rozpočtu a svou daň, zbavíme se všech sociálních a nemocenských programů hrazených státem.
Tento krok je jen zdánlivě nesociální a proti zájmům společnosti, ohrožující slabé, nemocné nebo důchodce. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Přestaneme si vychovávat armádu lidí závislých na státních příjmech a každý jednotlivec si uvědomí, jaký smysl má třeba rodina. Bude přirozené, že mladí členové rodiny budou zabezpečovat ty staré, kteří naopak jim poskytnou sociální služby třeba ve formě péče o domácnost a pomoci při starosti o děti doposud sanované ze státního a obecního rozpočtu. Solidarita pokrevní příbuznosti Výrazně se tak posílí skutečná solidarita založená na základní jednotce lidských vztahů, tedy pospolitosti rodinné, pokrevní či příbuzenské. Naopak zmizí prostor pro zneužívání dávek. Úplné zrušení financování zdravotnictví státem tak povede k tomu, že soukromý sektor nahradí neschopné molochy státních pojišťoven a lidé budou pečlivě vybírat, v jaké míře a jakým způsobem budou kumulovat prostředky nutné k zajištění zdravotní péče. Synergickým efektem zrušení sociální a zdravotní části daně bude i zánik státních úřadů spravujících uvedené dávky a jejich nahrazení soukromými subjekty, jejichž efektivita provozu byla a je vždy vyšší než ta státní.
Celkový výsledek uvedených opatření je jednoznačně pozitivní. Všem zbude v kapse více peněz, posílí se role rodiny a společenských vztahů a stát se zúží na činnosti, pro které původně vznikl. Pro extrémní případy těch, kteří rodinu nemají, bude dostatek prostoru v donátorství bohatých, ale obecně všech.
Zní to báječně, ale sebekriticky musím uznat, že jednu vadu na kráse tento systém má. Neumožňuje politikům slibovat nereálné nesmysly bez ohledu na zdroje a podporování vzniku masy voličstva závislého na státu, který nevidí dál než přes hranu talíře plného laciného kabanosu s hořčicí.
O autorovi| Václav Vlk, advokát
