LONDÝN Dopisy amerického spisovatele Jeroma Davida Salingera přinášejí nový pohled na jeho komplikovanou osobnost. Autor slavné knihy Kdo chytá v žitě, který měl pověst nevrlého samotářského podivína, se v korespondenci, kterou získala Východoanglická univerzita v britském Norwichi, ukazuje jako srdečný člověk a oddaný přítel. Dopisy z let 1986 až 2002 pocházejí z korespondence s Donaldem Hartogem z Londýna, dávným Salingerovým přítelem z mládí. Spolu se potkali v roce 1937 ve Vídni, kde oba studovali němčinu. Hartogova dcera Frances věnovala dopisy archivu univerzity.
„Dopisy ukazují Salingera jako úplně jiného člověka,“ řekl univerzitní profesor Chris Bigsby, který dokumenty prostudoval. „Byl to člověk, který jezdil na oslavy na (ostrov) Nantucket, k Niagarským vodopádům nebo k Velkému kaňonu a rád se bavil s lidmi, které cestou potkal,“ dodal Bigsby. Univerzita ale zatím nemůže úryvky z dopisů zveřejnit, protože se na písemnosti vztahují autorská práva Salingerových potomků.
Vedle dnes již klasiky americké literatury Kdo chytá v žitě proslul Salinger právě urputným bojem o autorská práva. Knihy a soukromí hájil v řadě soudních pří.
V dopisech „Donovi“, jak spisovatel tituloval svého přítele, píše o všedních věcech – o politice, počasí, rodině, Wimbledonu či zdravotních komplikacích. „Dopisy jsou plné srdečné náklonnosti vůči mému otci, což se liší od toho, jak se o Salingerovi mluví,“ řekla agentuře Hartogová, jejíž pohled na spisovatele se prý také proměnil.
Když Salinger přiletěl v roce 1989 do Londýna na oslavu Hartogových sedmdesátých narozenin, Frances měla ze setkání velké obavy. Když jej blíže poznala, získala větší pochopení i pro jeho boj o knihy a soukromí: „Přál si, aby vycházely jeho knihy, a nikoliv knihy o něm,“ vysvětlila.
