Ad LN 31. 3.: Chtěl zabíjet, nebo chránit majetek? Dostal milost
Prezidentova milost opět rozvířila debatu o vraždě či zabití zloděje. Podle mého soudu je vraždou cílené a promyšlené usmrcení konkrétní osoby. Zloděj je vždy anonymní a není podstatné, zda byl už na útěku, možná že prchá s již získaným lupem a pak má poškozený právo se tomu bránit, nehledě na to, že zloděj se pohybuje v prostoru, kde nemá co pohledávat a nese tedy všechna rizika s tím spojená.
Zloděj musí vědět, že jeho činnost je spojená s tou možností, že utrpí újmu na zdraví nebo i na životě. Budou-li si této skutečnosti vědomi, lze předpokládat, že se jejich nezákonná činnost omezí. S nadsázkou lze říci, že podobné riziko podstupují všichni účastníci silničního provozu, kdy se nikdy neuvažuje o vraždě, ale vždy se jedná pouze o zabití.
Milan Bednář, Plzeň
Mocná psychosomatická lobby? Jak zábavné
Ad LN 31. 3.: Psychosomatika. Lék na všechno?
Článek autora Martina Ch., „jehož identitu redakce zná, nechce mu však jejím zveřejněním do budoucna působit potíže ať už při léčbě nebo hledání zaměstnání“, mne od srdce rozesmál. Obraz mocné a bezohledné psychosomatické lobby, která pacientům odpírá účinné léky, nejmodernější vyšetřovací techniku a má pro ně nakonec „jen psychoterapii“, je téměř dokonalý. Souhlasím s tvrzením autora, že komplexní medicína nemá „řešení na všechny zdravotní potíže“. Vychází z toho, že stonání člověka lze pochopit a léčit jen v souvislostech jeho životní situace. Využívá přitom moderní vyšetřovací techniku a podle potřeby i chemické léky. To vše v režimu celostního psychoterapeutického přístupu a komunikace mezi lékařem a pacientem. Pan Martin Ch. se o tom může kdykoliv přijít přesvědčit do mojí ordinace. Nemusí se bát. Potíže „ať už při léčbě nebo hledání zaměstnání“ mu určitě nezpůsobím.
Jan Hnízdil, Praha
Ve jménu „přirozeného vývoje“
Ad LN 31. 3.: Politici se přou o kácení na Šumavě
Po staletí byli lidé fascinováni krásou starých šumavských lesů. Aby byly tyto hodnoty zachovány i pro následující generace, rozhodli se někteří vlastníci už v devatenáctém století nejstarší a nejkrásnější porosty chránit. A chránit se tyto porosty dařilo ještě dalším několika generacím lesníků. Dnes musí lesníci bezmocně přihlížet, jak se po šumavských lesích ve jménu takzvaného přirozeného vývoje šíří zkáza v podobě milionů malých broučků, kteří neúprosně likvidují další a další staré šumavské stromy.
Kůrovec je brouk, který se vyvíjí dobře schovaný pod kůrou dospělých smrků. Bojovat se s ním dá jedině tak, že se napadené stromy pokácí a z lesa odstraní, nebo se oloupe kůra a tím se populace kůrovce likviduje. Pro vyznavače ekologistické ideologie je takové léčení nemocného lesa tabu. Já osobně nechápu, co je přirozeného na tom, když se v porostech, které jsou původem kulturní, šíří kalamita kůrovce a proč se proti ní nesmí bojovat. Jediné vysvětlení je to, že je to snaha ekologistů, aby oni rozhodovali o tom, co smí, nebo nesmí lidé dělat ve svém životním prostředí.
Petr Navrátil, lesník, Jablonec n. N.
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy. Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
