Stále nemáme jasno, za co vše z komunismu se stydět. Za členství v KSČ? Tak tady by jasno být mělo a vzpomeňme expremiéra Fischera, jenž se k tomu postavil čelem. Za Večerní univerzitu marxismu-leninismu? To už je horší a vzpomeňme exšéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pernese, jenž se za ni nestyděl. Ale za papalášsky zvýhodněnou rekreaci? Takový požadavek působí jako fanatismus. I proto papalášsky zvýhodněná rekreace vesele bujela.
Slyšíme-li papalášská rekreace, vybavíme si špičky režimu. Třeba jak Antonínu Novotnému postavili na Orlíku luxusní sídlo včetně chaty v podobě pivního sudu, kde hrál nejkrásnější dělnický prezident mariáš.
Jenže vedle této první ligy, jež odešla na smetiště dějin, tu byl a přežil i papalášský plebs - ministerští úředníci, typičtí svou vášní pro konzumaci „turků“, cigaret značky Clea a výhod státních zaměstnanců.
I noví úředníci nového režimu přijali přesvědčení, že na jejich rekreaci mají přispívat daňoví poplatníci. To není odborářská „dovolená s Andělem“, to je „dovolená s papalášem“. Budiž dluhové krizi a současným škrtům dík za to, že alespoň někde se za papalášsky zvýhodněnou rekreaci už stydí. A tam, kde se nestydí, by mohli odpočívajícím úředníkům podávat kancelářského „turka“ a cigarety Clea. Třeba by jim to došlo.
