Davidem Drábkem začala v Hradci Králové druhá, „postmorávkovská“ éra divadla nezaměnitelného rukopisu, jež u něho žánrově osciluje mezi autorským kabaretem (Noc oživlých mrtvol), činohrou (Náměstí bratří Mašínů) a muzikálem (Ještěři). Společným jmenovatelem je tu jakýsi novodobý dadaismus, poetika nesmyslu a „samožerná“ záliba v pokleslých žánrech i v nadreálnu, v často až bezbřehé asociativní jevištní fantazii, jež nevylučuje – naopak někdy divácky zachraňuje – přesnou satirickou invektivu. Všechny tyto ingredience najdeme i v Drábkově nejnovější inscenaci Sherlock Holmes aneb Vraždy vousatých žen.
Paganini detektivů „Ačkoliv se jedná o zbrusu nový příběh, vyznavači holmesovského kultu nebudou ochuzeni o jediný ,fetiš‘ svého idolu,“ slibuje program: „Mrtvých žen přibývá, z blat se vynořuje démonický tvor a času dramaticky ubývá.“ Ač tato slova pomíjejí Drábkovu „přidanou hodnotu“ do holmesovské tradice, totiž ryze dadaistický obraz obětí šíleného vraha – vousatých řádových sester svaté Starosty (vousy jako preventivní antikoncepce, no nekupte to, potenciální dadaisté!), je tu předjednaná základní tónina hry: vytrvalý balanc na hraně vážnosti a parodie. Ambivalentní tónina připomíná poetiku raného Osvobozeného, konkrétně Gorilu ex machina čili Tajemství Cliftonova kladívka. U V+W v samotném závěru, po odhalení inkognita mistra převleku Leona Cliftona, se spouští ze stropu gorila a říká: „Já jsem také Leon Clinton!“ – „Jak je možno?“ – „Toť právě tajemství Cliftonova kladívka!“ V+W měli za to, že „Clifton je jednou z materializací čtvrté dimense“. Mám podezření, že Drábkovi posloužil Holmes – ten „Paganini detektivů“ – podobně. Drábkovi sice neběhají po stěnách gorily, zato se tu kromě tajemného poustevníka z blat (Ondřej Malý) noří z vody příšera jménem Nathan Bourák s minusovým věkem (Filip Richtermoc), chodící včelí úl, jenž příběh zahajuje a metodou „deus ex machina“ i rozuzluje (samozřejmě neprozradím jak).
A i u Drábka je motiv „mistra převleku“ doveden ad absurdum tím, že se ve finále rovněž setkáváme (málem jako v písni Jana Vodňanského) se dvěma Holmesy. Vzájemný takřka televizní souboj dvou Holmesů (toho původního, kterého hraje v pro něj nezvykle uměřené stylizaci Lubor Novotný, a toho druhého, „převlekového“, jehož představitele nebudu z pochopitelných důvodů divákům prozrazovat) se mění v souboj dvou verzí jednoho příběhu. Každá ta verze je metodou groteskní rekonstrukce okamžitě předvedena na zadním vyvýšeném jevišti (mimochodem hry na tomto jevišťátku jsou už v prvé půli divadelně daleko nejživější částí inscenace). Jde tu tedy o souboj dvou identit a dvou verzí pravdy o padouchovi, v němž zákonitě vítězí – tak jako ve většině mediálních soubojů o přízeň důvěřivého publika – prolhanější, drzejší a zlotřilejší strana. (Což si přivolá zmíněný zásah nadpřirozené moci.) Jenže jedna věc je mít nápady (o ně nemá Drábek ani jeho muzikantské alter ego Darek Král nouzi ani tentokrát) a druhá věc je grossmanovské „umění zbavit se nápadu“. To Drábek ne vždy ovládá – zejména je to patrné na premiérách, na reprízách zpravidla na svém opusu ještě blahodárně zapracuje. A tak i tentokrát jsem měl občas pocit, že se honí až příliš zajíců najednou, že vedle nosné základní linie příběhu, tj. Holmes + oběti jeho pokusů Watson (zprvu přehrávající Dušan Hřebíček) a slečna Molly (Kamila Sedlárová, výtečná ve své pudové živočišnosti) + vousatá Sestra Abigail a její kolegyně (part Zory ValchařovéPoulové je bohužel po zprvu až geniálně rozehraných demonstracích u klavíru ve druhé půli nepochopitelně upozaděn), že vedle nich je tu přespříliš odbíhavých odkazů na další infantilní motivy (zpěvačka Berany-Berany Doutz, retardovaný syn inspektora) a na další literární motivy od Jacka Rozparovače po Williama Blakea, nehledě na zbytečně opakované čmoudy a další efekty. Ale i navzdory tomu příběh kupodivu funguje, a odhodí-li časem přebytečný náklad, lze se nadít, že inscenace na reprízách neztroskotá.
Arthur Conan Doyle – David Drábek: Sherlock Holmes aneb vraždy vousatých žen
Režie: David Drábek Scéna: Jan Štěpánek.
Klicperovo divadlo Hradec Králové, premiéra 18. 12.
O autorovi| VLADIMÍR JUST, Autor je kritik a teatrolog
