Za poslední tři měsíce se ceny ropy zvýšily o zhruba 30 dolarů za barel. Podle odhadů ekonomů Société Générale zhruba třetina z toho je dána lepší kondicí globální ekonomiky, zejména asijského regionu, a je tedy tažena reálnou poptávkou.
Zbylé dvě třetiny jdou však na vrub geopolitickým faktorům spojeným s obavou o omezení nabídky a pro globální ekonomiku skutečně představují nákladový šok.
Jaké důsledky může tento šok mít a jaká bude případná reakce centrálních bank? Růst cen ropy v prvé řadě podpoří spotřebitelskou inflaci, když se bezprostředně promítne do dražších pohonných hmot. Jedná se o takzvaný primární dopad. Ropa či její deriváty jsou ovšem velmi významným vstupem pro výrobu mnoha dalších statků, jejichž výroba se tak stává nákladnější. Pokud se tyto vyšší náklady podaří výrobcům promítnout do cen pro koncové spotřebitele, znamená to další tlaky na zvyšování inflace. K tomu se pak přidávají dodatečné dopravní náklady z titulu vyšších cen pohonných hmot. V tomto případě hovoříme o tzv. prvotních sekundárních dopadech ropného šoku na inflaci. Vyšší inflace se pak může přenést do mzdového vývoje a inflačních očekávání podniků a domácností. Tato poslední fáze je klíčová pro to, zda a jak budou centrální banky na ropný šok reagovat.
Dopad ropného šoku na globální ekonomiku nebude rovnoměrný, ale bude se odvíjet od síly domácí poptávky jednotlivých ekonomik a schopnosti přenést vyšší ceny vstupů na koncové spotřebitele. Ekonomové Société Générale odhadují, že pokud se vysoké ceny ropy udrží, globální ekonomika může ztratit až jeden procentní bod ze svého růstu. Negativní dopad by měl tento scénář především pro Spojené státy, kde spotřebitelská poptávka zůstává velmi slabá a síla producentů přenést vyšší ceny vstupů do koncových cen je minimální. Důsledkem bude snížení ziskových marží firem, což bude vytvářet překážku pro nastartování investiční aktivity.
Jádrová inflace, tedy inflace bez cen energií a potravin, zůstane nízká a pro americkou centrální banku to rozhodně nebude argument pro zvyšování úrokových sazeb. Naopak asijský region v čele s Čínou velmi rychle roste, poptávka je velmi dynamická, vyšší ceny vstupů se i díky rostoucím mzdám rychle promítají do zvyšující se inflace. A centrální banky reagují utahováním měnových kohoutů.
Nejméně jasná je situace v eurozóně, a to zejména kvůli její dvojkolejnosti. A pro evropské centrální bankéře se tak jedná o velké dilema. Na jedné straně problematické jižní křídlo pohybující se stále nad propastí recese, na straně druhé rychlým tempem rostoucí Německo. I když německý růst je tažen zejména exporty, je stále více pravděpodobné, že se postupně začne promítat růst exportních odvětví do vyšších mezd a silnější domácí poptávky. Pro evropské centrální bankéře, kteří musejí nastavovat úrokové sazby pro eurozónu jako celek, tak bude kritické sledovat vývoj inflačních očekávání v ekonomice. Jak moc je toto riziko akutní, mohou evropští centrální bankéři veřejnosti objasnit již tento čtvrtek, kdy se sejdou k pravidelnému projednání měnové politiky.
Připomínky a reakce na komentáře můžete zasílat na adresu byznys@lidovky.cz
***
Pokud se vysoké ceny ropy udrží, globální ekonomika může ztratit až jeden procentní bod ze svého růstu
O autorovi| JAN VEJMĚLEK hlavní ekonom Komerční banky
