WASHINGTON Astronomové dosud kolem Saturnu zaznamenali 60 měsíců. Družice Cassini však loni v srpnu zachytila pohybující se těleso o průměru zhruba půl kilometru.
Od té doby ho pozorovala opakovaně, naposledy letos 20. února. Velikost nového „miniměsíce“ vědci zjistili porovnáním jeho jasnosti s jiným, už známým přirozeným satelitem Saturnu Pallene.
Pro přímé měření sondou je totiž příliš malý.
Odborníci se stále přou o původ Saturnových prstenců.
„Dosud převládá názor, že materiál v prstencích pochází hlavně z kolizí,“ vysvětlil serveru Spiegel Online Ralf Jaumann z berlínského Institutu pro výzkum planet Německého střediska pro letectví a vesmír (DLR). Jedinou výjimkou z této teorie je prstenec E, který se nachází nejdál od planety a jehož masu údajně tvoří výrony zmrzlé vody ze Saturnova měsíce Enceladu.
„Nově objevený měsíc přináší další variantu, jak jednotlivé prstence mohly vzniknout,“ poukázal Jaumann na domněnku amerických astronomů, že prstenec G může být tvořen částicemi uvolněnými měsícem. Vědci ale zatím netuší, jak k tomu dochází. Jednou z možností je, že se pohybuje rychleji než okolní tělesa. Ta narážejí do jeho čelní strany a do prostoru se tak uvolňuje jeho hmota.
Vědci předpokládají, že v prstenci G nemusí být sám a v jeho pásu se mohou skrývat i další objekty o velikosti od několika stovek metrů. Cassini se proto na tento prstenec a jeho trpasličí měsíc znovu zaměří na počátku příštího roku. NASA zatím počítá s využitím sondy, která okolo Saturnu krouží od roku 2004, do května 2010. N e v y l u č u j e ale, že její misi prodlouží až do roku 2017.
Prstence Saturnu byly označeny písmeny podle toho, jak je astronomové objevili. Při pohledu z planety je to tedy D, C, B, A, F, G a nejvzdálenější E. „Géčko“ je široké asi 250 kilometrů a na délku měří zhruba 150 tisíc kilometrů.
