PRAHA Dlužníky vycházejí v poslední době dluhy často mnohem dráž než dřív. V případech, kdy dluží jedné osobě nebo podniku, se totiž většinou jednotlivé pohledávky neslučují v jednu. Dlužník pak musí platit za každou jednotlivou splátku náklady a odměny jak zastupujícímu právníkovi, tak i exekutorovi, ke kterému vymáhání pohledávek přejde.
Pan Miroslav Bulka před více než deseti lety jel několikrát načerno. Loni se rozhodl, že svůj dluh splatí, a zašel do zastupující advokátní kanceláře Dopravního podniku hlavního města Prahy. Tam zjistil, že je proti němu vedeno vymáhání 25 pohledávek v celkové výši zhruba pěti tisíc korun. Včetně úroků a odměn advokátní kanceláři zaplatil 120 tisíc. Jenže o několik týdnů později mu přišla složenka od soukromého exekutora, který po něm požadoval zaplacení i svých odměn a nákladů. „Už třikrát jsem tak zaplatil za odměny a náklady exekutorovi částku osm tisíc. Přitom mám doklady o bezdlužnosti a žádal jsem na soudu i u exekutora o zastavení řízení,“ říká Bulka s tím, že neví, kolikrát mu ještě exekutor pošle složenku na dalších osm tisíc.
Podle viceprezidenta Exekutorské komory ČR Jiřího Proška závisí otázka, jestli je exekutor oprávněný vymáhat tyto částky, na tom, zda dlužník zaplatil pohledávky dříve, než na něj byla nařízena exekuce, nebo až potom. „Problém tak částečně může být, že dlužník se v první fázi o exekuci nedozví. Splatí pohledávky a teprve později zjistí, že proti němu už v té době byla nařízena exekuce,“ vysvětluje Prošek.
Otázkou ale zůstává, proč se pohledávky vymáhají samostatně a neslučují se do jedné. Takovou pravomoc má soud nebo advokátní kancelář, která zastupuje věřitele. „Normální slušnost by byla, kdyby to advokátní kancelář či soud sloučil do jedné složky. Podle Ústavního soudu je ale na věřiteli, jestli to bude žalovat zvlášť, nebo celé dohromady. Pokud to nesloučí ani soud, ani advokát, musí to exekutor zpracovávat jako jednotlivé položky,“ dodává Prošek. Potom má exekutor nárok účtovat si za každou pohledávku minimální náklady a odměny, které dosahují téměř osmi tisíc korun. Podle oslovených advokátních kanceláří se praxe neslučování pohledávek v poslední době rozmáhá. „V podobných případech to žaluji v jednom balíku, myslím, že to je ještě běžné ve většině menších kanceláří. Ale vím, že v poslední době ,drobení‘ pohledávek přibývá hlavně u velkých advokátních kanceláří,“ potvrdila advokátka Michaela Rotterová. Důvod je jednoduchý, více položek znamená větší zisk.
Pravomoc sloučit pohledávky mají také soudy, ale většinou to podle exekutorské komory nedělají. „Kdyby například v jeden den podal oprávněný návrh na deset nařízení proti jednomu povinnému, je pravděpodobné, že by to soud spojil. Ale záleží na každém soudci, jestli to spojí, nebo ne,“ říká tiskový mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 8 Martin Slováček.
Stávající praxe, kdy dlužník musí vedle samotného dluhu několikrát splácet vysoké částky za náklady advokátů i exekutorů, ohrožuje také schopnost dlužníka zaplatit samotný dluh. Ačkoli dělení pohledávek, případně neslučování tam, kde by to bylo možné, zákon nezakazuje, chce se ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na tento problém zaměřit. „Vím, že takové případy existují,“ potvrdila ministryně Kovářová s tím, že tento postup, ačkoli není protiprávní, nepovažuje za korektní.
„Pokusím se najít nástroje, jak množství takových případů minimalizovat. Nesouhlasím s tím, aby sama justice měla nepřímo podíl na dalším zvyšování dlužné částky povinného,“ dodala ministryně spravedlnosti.
