Ve světové dramatice 20. století drží jedno z výsadních postavení zlosyn jménem Macheath čili Mackie Messer z Brechtovy Krejcarové (Žebrácké) opery. Na něj se také podle Ludvíka Kundery hodí nejlíp jedna z charakteristik celé hry: „Tón agresivní melancholie, drzého půvabu a brilantní provokace.“ No vida, a to při zkouškách na první uvedení v Berlíně v srpnu roku 1928 dostával operetní idol Harald Paulsen, který Macheathe zkoušel, záchvaty rozhořčení nad neslýchanou hrou, a nakonec si tento starý ješita postavil hlavu, že jeho výstup se musí ohlásit zvláštním songem. Vzletným entrée, aby prý mohl uplatnit svou blankytně modrou kravatu. Brecht údajně nevrle a mlčky vyslechl jeho přání, ale nazítří přinesl Jarmareční píseň o Mackie Messerovi, k níž Kurt Weil přes noc napsal hudbu. Zrodil se šlágr století.
Když se pak Krejcarová opera hrála v Burianově D 35, zahrál si neodolatelného padoucha Mackieho sám E. F. Burian. A jelikož domácí inscenační tradice je vskutku bohatá, vystřídali se v této parádní roli různí herci až překvapivě odlišného naturelu, jako třeba Miloš Kopecký (HDK 1963,) Svatopluk Matyáš (Olomouc 1967), Jan Faltýnek (S. K. Neumanna) či Petr Čepek (Činoherní klub 1978). Naposledy si ho u nás v Národním divadle zahrál oblíbený dívčí idol Vojtěch Dyk. S cylindrem a hůlkou nevyhlížel ani tak jako zlotřilý elegán a svůdce, ale jako anemický a utrápený motýl Emanuel.
PREMIÉRY Jan Nebeský: NoD Quijote režie: Jan Nebeský Studio Damúza a Roxy/NoD, premiéra 27. 10. Sofokles: Král Oidipus režie: Stanislav Moša Městské divadlo Brno - činohra, premiéra 30. 10. Nikolaj Koljada: Murlin Murlo (Šipilovská Marilyn Monroe) režie: Michal Lang Strašnické divadlo Praha, premiéra 31. 10. Petr Kolečko: Úl režie: Thomas Zielinski Nová scéna Praha, premiéra 1. 11.
