DUBAJ Politici ve Spojených státech se před třemi lety báli, že Arabové z Dubaje ovládnou jejich přístavy. V americkém Senátu se dokonce objevil zvláštní zákon, který měl „vykoupení“ domácích podniků bohatými ropnými šejky zabránit. Dnes shánějí Dubajci peníze, kde se dá. Zisky z ropy se totiž snížily a hlavně - hodnotu dubajských investic do západních nemovitostí a cenných papírů srazila finanční krize. Samotný dubajský trh s realitami téměř zkolaboval. „Je to konec,Dubajského zázraku‘, kde se nic nemohlo nepovést,“ tvrdí novinář a orientalista Matthias Klein, který žije v Bejrútu.
Predátoři na lopatkách Ministr ekonomiky Sultán bin Saíd al Mansourí včera oznámil, že dubajská vláda vydá dluhopisy v hodnotě až deseti miliard dolarů. Přitom už na konci října vydala Dubaj dluhopisy v hodnotě čtyř miliard dolarů a na jaře si vypůjčila více než deset miliard dolarů od centrální banky sousedního emirátu Abú Dhabí. Další dluhy, zhruba 80 miliard dolarů, mají státní společnosti Dubai World, Investment Corporation of Dubai a Dubai Holding.
Cílem těchto společností bylo původně investovat zisky plynoucí z ropy do různých zahraničních podniků či nemovitostí. Rusko podobným způsobem investuje peníze z vývozu plynu a Čína zisky z prodeje triček a bot do Evropy a USA. Tyto takzvané suverénní fondy byly ještě před rokem označovány za nenasytné predátory a velké nebezpečí pro Západ. Hrozilo prý, že ovládnou západní ekonomiky svými nákupy a využijí toho pro své politické cíle. Jenže v průběhu finanční krize se ukázalo, že ropné bohatství stojí a padá s ekonomickou prosperitou Evropy a USA, kam především směřovaly investice fondů. Navíc správci těchto fondů neinvestovali právě efektivně. Často nechtěli riskovat, a značná část prostředků tak šla do investic považovaných za jisté -tedy nákupu nemovitostí v USA a ve Velké Británii nebo cenných papírů svázaných s realitním trhem či bankami, které potom měly problémy. Právě tyhle investice se nakonec téměř vypařily.
Když pak spadla cena ropy z rekordních výšin, začala většině suverénních fondů - kromě těch čínských - docházet hotovost. Začaly žádat o půjčky, vládní dotace, a dokonce i rozprodávat majetek.
V případě Dubaje byl dopad finanční krize ještě zhoršen tím, že se země snažila zbavit závislosti na jediném typu průmyslu - těžbě ropy - rozvíjením finančních služeb, turistiky a stavbou kanceláří a rekreačních vil. Jenže finančníci omezili své operace a hotely byly v posledních měsících poloprázdné. Státní letecká společnost Emirates Airlines odložila nákup nových letadel, a dokonce kvůli úbytku pasažérů poslala na půlroční neplacenou dovolenou část zaměstnanců. Ceny nemovitostí v Dubaji se propadly podle některých údajů oproti loňsku o padesát procent. Státní společnost Nakheel, která staví obří umělé ostrovy, má dluhy ve výši sedmi miliard dolarů a začíná údajně šetřit. Už teď propustila patnáct procent svých zaměstnanců. Většinou šlo ale o Indy, nikoliv Araby.
Krize nekrize, olympiáda bude Je tedy Dubaj před krachem? Ne tak docela. Aktiva dubajských investičních společností stále převyšují jejich dluhy, a lze je tedy snadno prodat a zisk použít k financování státního dluhu. Jenže to se nikomu ze šejků v kabinetu nechce, protože stání společnosti jsou fakticky osobním majetkem vládnoucí rodiny Maktoumů. Ti si prostřednictvím rozdělování dobře placených míst v těchto podnicích udržují svůj vliv a přízeň poddaných. Ostatně šéf státu Šejch Mohammed bin Rašíd al Maktoum označil zprávy o hrozivém zadlužení Dubaje za „závistivé mediální dezinformace“ a svoji zemi označil za „koně, který nikdy nepadne“. Veřejně pak podpořil návrh, aby se město Dubaj ucházelo o pořádání olympijských her v roce 2020.
***
Dubaj v číslech
Zadlužený tygr Zálivu
80
miliard dolarů
činí celkově dluhy dubajských
suverénních fondů
19
miliard dolarů
přímo dluží dubajská vláda
10
miliard dolarů
si chce vláda emirátu půjčit. Hrubý domácí
produkt země s 2,26 milionu
obyvatel je přitom 64 miliard dolarů.
Foto Bloomberg
