Kvůli ostatním planetám si musíme přivstat. Venuše vychází hodinu před Sluncem a tvoří dominantu jihovýchodního obzoru. S pomocí triedru či menšího dalekohledu lze s obtížemi zahlédnout také Merkur, Jupiter a Mars. První z nich se ale úhlově blíží ke Slunci, takže se jeho viditelnost zhoršuje, v případě Jupiteru a Marsu se lze v dalších dnech a měsících těšit na stále lepší výhled.
V ranních hodinách 22. a 23. dubna planeta Země proletí proudem prachových částic uvolněných z jádra komety označované 1861/G1 Tatcher, který na nebi vykreslí relativně bohatý meteorický roj tzv. Lyrid. Jejich pozorování ale ruší Měsíc, takže zahlédneme jen několik „padajících hvězd“ za hodinu.
Bezesporu nejnápadnějším obrazcem jarní oblohy je Velký vůz, který zvečera najdeme přímo nad hlavou. Ve skutečnosti je ale součástí rozsáhlého souhvězdí Velké medvědice. Ta je po Hydře a Panně třetím největším souhvězdím pozemské oblohy, takže není divu, že obsahuje celou řadu zajímavých objektů.
Mezi skutečné skvosty patří dvojice galaxiíM81 aM82. Obě nalezl německý hvězdář Johann Elert Bode v roce 1774. Jedná se o dvě obří galaxie, které s několika desítkami menších hvězdných ostrovů tvoří řídkou skupinu vzdálenou asi 12 milionů světelných roků. Obě galaxie obíhají kolem společného těžiště, ale také se díky gravitační vazbě výrazně deformují. Před několika desítkami milionů roků se k sobě přiblížily na pouhých 100 tisíc světelných let. To u nápadnější z nich (M 81) stimulovalo vznik nádherných spirál, obrovské obálky horkého plynu a osamocených hvězd, u druhé (M 82) naopak vedlo ke zborcení původně velké diskové galaxie a vzniku turbulentních proudů plynu a prachu.
V temných mračnech M 82 dodnes existuje řada hvězdných porodnic, kde se překotně rodí nové stálice. Mnohé končí explozí supernovy, jejichž rozpínající se obálky podporují další tvorbu hvězd. Na první pohled roztrhaná a „zanikající“ galaxie, za jakou byla v minulosti považována, tak představuje „bublající kotel“, kde se rodí nové hvězdy ne po stovkách či tisících, nýbrž rovnou po milionech.
Unikátní je i M 81. V jejím centru se totiž nachází veleobří černá díra o hmotnosti asi 70 milionů hmotností Slunce. V bezprostředním okolí byl identifikován disk horkého plynu, který po spirále padá do černé díry. Třením se přitom ohřívá na teploty mnoha milionů stupňů Celsia. Obě galaxie se tedy řadí mezi podivuhodné astrofyzikální laboratoře, na které se pravidelně zaměřují pozemské i kosmické observatoře.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem dubna ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem dubna ve 21 hodin letního středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem dubna v 1 hodinu pootočíme mapu o 30 stupňů.
MAPA: AUTOR
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu v Brně
