Morello se 7. února vracel domů a v poušti severně od Phoenixu špatně odbočil. Když se chtěl otočit, aby se vrátil, zapadl do příkopu. Z auta se mu sice podařilo vylézt, ale daleko nedošel, tak se raději vrátil. Brzy se mu vybila baterie u auta i mobilního telefonu, a tak dal na střechu vozu lesklý kus kovu v naději, že někdo uvidí odlesk a zachrání ho. Čtyři dny ale nikdo nešel, a Morello už začínal ztrácet naději.
Nedocházela mu ale jen naděje, neměl ani co pít, a proto kamenem rozbil nádrž vody do ostřikovače. Tekutinu pak raději filtroval přes kapesník. Vnoci, kdy teploty klesaly ke třem stupňům Celsia, se ve voze přikrýval rohožemi. Přes den si četl manuál k autu, aby se nenudil.
Muže trpícího cukrovkou zachránila až skupina výletníků, která šla náhodou kolem, už několik dní jej přitom marně hledala stovka dobrovolníků. Pátý den ráno prý Morello slyšel zaklepání na sklo auta. „Dal jsem mu pusu. Připadal mi jako anděl,“ řekl o jednom ze svých zachránců.
