PRAHA První šokující minelu předvedl světu před sedmi lety na olympiádě v Aténách. Ze vzduchovky pálil bezchybně až do poslední rány. Tu poslal do terče svého souseda a propadl se na osmou příčku. Ke zdrcenému střelci se vzápětí přitočila Kateřina Kůrková, která si ve stejné disciplíně vystřílela bronz a povídala mu, že je jí líto, co se stalo.
„Potěšila mě a po chvíli jsem zjistil, že si máme co povídat,“ vzpomíná na první vzájemné setkání Emmons.
Kdo by jen mohl tušit, že cosi podobného, tedy spíše takřka stejného, nešťastný Emmons předvede světu i o čtyři roky později na olympijských hrách v Pekingu...
V Číně zase fandové v úžasu přihlíželi, jak se americký střelec chystal na poslední střelu v závodě na 3 x 20 ran z libovolné malorážky. Zlato se mu už téměř kývalo na krku, neboť vedl o tři body. K výhře by mu stačila i ostudná sedmička. Jenže pocit blížícího se triumfu Emmons opět neustál. Našponované nervy vypověděly službu a displej oznámil neuvěřitelné číslo – 4,4! Od zlata rázem spadl na čtvrtou příčku. Hala oněměla a zoufalý střelec jen nevěřícně zíral směrem k terčům. Jako by se snažil probudit z děsivého, neskutečného snu.
„Začínal jsem mířit nad terčem a zvolna jsem sjížděl dolů k jeho středu. Jako vždycky,“ popisoval Emmons dramatickou událost. „V tu chvíli přikládám prst na spoušť. Zřejmě jsem ji ale přitiskl moc, protože vyšla rána.“
Hned věděl, že je zle, ale doufal, že rána přece jen snad v černém skončila. Cožpak o to, předtuchu měl správnou, nicméně střela mířila až moc vysoko.
„Žádnou spojitost mezi Aténami a Pekingem ale nehledejte,“ překvapil Emmons. „ Teď šlo o něco docela jiného, i když připouštím, že to, co mě potkalo, je vskutku dost neuvěřitelné...“ Jeho choť Kateřina mu vlepila pusu a tím celý příběh skončil.
I když vlastně ne. Čínská televize sestříhala záběry z Atén a Pekingu a vysílala je jako obdobu kvízu „Najdi deset rozdílů“. Na obou hleděl nešťastný Američan nepřítomně kamsi do dáli...
