Jediný singl s písněmi Išlo dievča na vodu / Býval v horách jeden mlynár měla ve své diskografii nezpochybnitelná hvězda písničkářského nebe československých osmdesátých let, členka volného folkového uskupení Šafrán Zuzana Homolová. Natočila ho v roce 1973. Až těsně před listopadem 1989 mohla zpěvačka připravit (korespondenčně na trase Bratislava–Praha) ve studiu Vladimíra Merty své první CD Čas odchádza z domu. Vyšlo po různých schvalovacích peripetiích a cenzurních obsahových i formálních úpravách ve studiích slovenského Opusu právě v osmdesátém devátém roce a paradoxně atmosféra tehdejších změn poněkud potlačila jeho účinnost, která by v jiných časech výrazně „zazvonila“.
Kromě Zuzany Homolové, která v Mertově hudební režii a jeho a Hrubého aranžích obstarává zpěv a akustickou kytaru, na albu hrají rovněž členové studiové skupiny Dobrá úroda, kromě jiných Vladimír Merta (kytary, mandolína, klávesy), Jan Hrubý (housle) či Jan Vitouš (perkuse)… Původní verze z archivu Po dvaadvaceti letech se pro svou edici Olivovníky ke znovuvydání desky rozhodlo nakladatelství Galén. Nespokojilo se však s prostou reedicí. Jak vysvětluje v ediční poznámce nakladatel Lubomír Houdek, při práci (digitalizace atd.) se zjistilo, že na páscích z archivu Vladimíra Merty existují původní, neupravené verze nahrávek – vlastně jakési utajené původní album, „které se liší řadou drobných detailů, celkově uvolněnějším zpěvem i monumentálním závěrem Pol'né madony“. Takže místo jednoho CD doplněného o písně z prvního singlu vzniklo dvojalbum, jež sice obsahuje tytéž písně, jejich forma však není identická.
Připomenout dnes Zuzanu Homolovou není od věci. Její noblesní a přitom průzračně čistý, jednoduchý zpěv skvěle doprovázený vybranou muzikou nese nevtíravá lidská poselství, jimž současný posluchač naprosto rozumí. Ať jde o texty Ivana Hoffmana, Pavla Maloviče, Viery Vincové, Milana Rúfuse nebo o lidovky, jejich sdělení je vždy nadčasové. A kromě jiného se také můžeme po letech přesvědčit o tom, jak záludné, a přitom pošetilé byly cenzurní zásahy ještě koncem osmdesátých let minulého století. Cenzor například nepustil verše „Otec, mati nie sú doma / išli na omšu do kostola“ a namísto nich se zpívalo „išli ráno von do poľa“.
Skrytá drobná šelma S péčí vypravené dvojalbum nabízí kromě textů písní také vzpomínky aktérů vzniku alba Čas odchádza z domu – kromě Homolové také Vladimíra Merty, Jana Hrubého a Ondřeje Ježka (remastering).
„Když jsem se se Zuzanou poprvé potkal, zaujala mě noblesou. Letmým úsměvem číhavé lištičky. Upracovanýma rukama s odřenými nehty v roztrhaných paličkovaných rukavičkách,“ vzpomíná Vladimír Merta. „Zuza je skrytá drobná šelma. Šlechtična z upadajícího zemanství, vypomáhající při sklizni otrlým chlapům. Smrtka stínající malým srpkem jen to zlé v nás. Folková dáma i dámička z polosvěta. Dvojí bytost.“ Temnější strunu, již pod lahodným Zuzaniným zpěvem tušíme, vystihuje Merta celkem přesně: „Rád bych měl Zuzaninu pokoru, zarytost, zaujetí a nasměrování proti proudu času. Bál bych se jen její fascinace smrtí, kterou podává bez ohledu na dobu, okolí a jeho rozcuchanost. Láska je v jejích písních vždy jen předehrou k mordu. Tak to cítí, prožívá…“
Zuzana Homolová: Čas odchádza z domu
Galén, 2010 sleevnote: Milan Tesař
První dáma folku Zuzana Homolová (narodila se 1948 v Ružomberku, vlastním jménem Dobromila Baloghová). Zpěvačka, kytaristka a moderátorka, absolventka Filozofické fakulty UPJŠ v Prešově (1972), studentka lidové školy umění, členka Studentského divadla Karola Horáka při FF UPJŠ, v letech 1968–1969 studovala ve Francii; veřejně vystupuje od konce 60. let, později i jako členka sdružení písničkářů Šafrán, v 80. letech pravidelně hostovala na vystoupeních slovenského sdružení Slnovrat. Vydala čtyři řadová alba (Čas odchádza z domu; Homolová – Stivín; Slovenské balady; Tvojej duši zahynúť nedám). Učí výtvarnou výchovu na LŠU v Bratislavě, můžeme ji vídat sólově v rámci projektu Jana Buriana Osamělí písničkáři anebo s vlastní kapelou Trojka Zuzany Homolové.
