Zdá se, že lidé chtějí stále více slyšet přímočaré soudy. A tak se ruku v ruce s komiky, kteří přitvrdili a dělají si legraci z léta budovaných bloků zvaných politická korektnost, chytají své šance i politici.
Začíná to tím, že diváci hýkají smíchy, když si anglický komik Ricky Gervais jakoby splete jednoho slavného černocha s druhým. (Samozřejmě že pointou je rasismus bílých, kteří tvrdí, že nepoznají jednoho černocha od druhého). Pokračuje to Sachou Baronem Cohenem, který hází švábům dolary, protože věří, že jsou to převlečení Židé. A končí to v minulém čísle Pátku vzpomínaným Louisem CK, který odhaluje skutečný smysl existence katolické církve ve znásilňování mladých mužů.
Ale ostré hrany vnímání toho, co si mnozí tajně myslí, ale neřeknou nikdy nahlas, protože se to nehodí, se plíživě vkrádají i do vysoké světové politiky.
Když se tento týden izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman odhodlal ke svému dalšímu husarskému kousku a nabídl celou Gazu „i s chlupama“ Egypťanům a vojákům z EU, zdálo se, že arabské i evropské diplomacii zaskočilo v krku. Ale i tady jde o druh politické nekorektnosti. O nedodržení pravidel, která do Liebermanova návrhu říkala zhruba toto: Izraelci ubližují lidem v Gaze. Nám Egypťanům jde naopak o jejich blaho. Nám Evropanům ještě více.
Lieberman jim ale rozbil „domeček“. Svým komediálním skečem – když je máte tak rádi, tak si je vezměte a starejte se o ně – vlastně odhalil fakt, že Egypt v žádném případě nechce dva miliony zlobivých Palestinců z Gazy a EU by také nejraději, aby se o ně postarali sami Izraelci.
Dosud neprozkoumanou otázkou ovšem zůstává, jak se změní chování lidí, když už ho nebudou kultivovat pravidla politické korektnosti. ?
