Prvoinstanční soud odsoudil muže, který na dálnici agresivním manévrem způsobil, že vedle jedoucí řidička se spolujezdcem skončili s lehkými zraněními v poli, k nepodmíněnému trestu pěti let vězení. Podle silně většinového ohlasu medií i veřejnosti je to tak v pořádku, ba veřejnost by uvítala i trest vyšší.
Dovolím si s rozsudkem soudu i s reakcemi médií a veřejnosti hrubě nesouhlasit. Pojďme se ale na počátku shodnout na následujícím: trest nemá být mstou, trest nemá být „exemplární“, má pokud možno vést k tomu, aby byla poškozenému nahrazena veškerá majetková i nemajetková újma, a má ochránit společnost před případnou další trestnou činností pachatele. Ze zkušenosti pak víme, že případné pachatele neodrazuje výše trestu, ale pravděpodobnost dopadení a rychlost potrestání.
A teď to vezměme pěkně po pořádku a berme (jen k této úvaze) za zcela prokázané, že vina je jen a jedině na straně bezohledného řidiče.
V roli moudrého soudce bych uvažoval následovně: způsobil havárii, poškození auta, lehká zranění a dozajista nemalou psychickou újmu. Je tedy povinen nahradit veškeré náklady vyšetřování a soudu, je povinen nahradit náklady léčení včetně bolestného, a vzhledem k tomu, že řidička má problém usednout opět za volant, bude povinen platit jí v době, než se opět psychicky vzpamatuje (čas je nejlepší lékař), dostatek peněz na to, aby mohla namísto svého auta používat taxislužbu. Obvyklá délka stresu po autonehodě je zjistitelná a důkazně lze jistě lehce dojít k sumě, kterou bude poškozená potřebovat ke své obvyklé dopravě.
Pokud jej zavřu do kriminálu, s vysokou pravděpodobností způsobím, že na svůj pobyt v něm, neřkuli na nějaké náhrady nevydělá. Společnost tedy na jeho uvěznění bude nemálo přispívat. Pravděpodobnost, že by se jeho pětiletý pobyt ve vězení nedotkl jeho rodiny (která nic neprovedla), je velice, převelice nízká. Pravděpodobnost, že by mu tento pobyt pomohl do budoucího života natolik, že by byl po propuštění platnějším členem společnosti než před uvězněním, je téměř nulová. Summa summarum: samá negativa.
Teď to hlavní: jak eliminovat případné opakování činu. Samozřejmě že nejjednodušší by bylo sebrat mu na doživotí řidičský průkaz. Složitějším a odpovědnějším rozhodnutím by ovšem bylo spolu se znalci posoudit, zda tato jeho zkušenost je pro něj natolik varující, natolik výstražná, že od této chvíle bude jezdit jako beránek. Tedy rozhodnutí, zda jeho čin byl dílem vrozené agresivity (pak by bylo namístě doživotní sebrání řidičského průkazu), nebo dílem momentálního zkratu jinak psychicky vyváženého, neagresivního jedince, který ovšem může postihnout při shodě okolností každého.
Znaje mnohem více než půl století všelijaké podivnosti a zákruty života, klonil bych se spíše k druhé variantě a po zatraceně důkladných testech bych mu řidičský průkaz spíše vrátil.
Než se rozhořčíte nad mou zdánlivou benevolencí, ještě jednou se zamyslete nad tím, co by mělo být konečným výsledkem moudrého soudního rozhodnutí, a co bude výsledkem toho právě proběhlého. Slova exemplárně a špatně se mi proto opět derou na mysl…
***
Trest nemá být mstou, trest nemá být „exemplární“, má vést k tomu, aby byla poškozenému nahrazena veškerá újma, a má ochránit společnost
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
