BERLÍN/PRAHA Zřídkakdy se stává, aby jediný politik dokázal v takové míře proměnit vlastní stranu v dav poslušných přikyvovačů, napsal nedávno o Guidu Westerwellovi německý týdeník Der Spiegel. Pod jeho taktovkou se liberální FDP proměnila ve stranu, ve které se už nepěstují obsáhlejší diskuse.
Po brilantních protivnících stranických lídrů, jakým býval v 60. letech Ralf Dahrendorf, se totiž v FDP slehla zem, povzdechl si týdeník.
Guido Westerwelle, vzděláním právník, je kovaným a hlavně oddaným členem FDP - do strany vstoupil už v roce 1980, ve svých devatenácti letech. A už tehdy ve velkém stylu - byl totiž zakládajícím členem mládežnického hnutí Junge Liberale, které pak v letech 1983 až 1988 i vedl.
Po osmi letech udělal další kariérní skok a stal se členem výkonného výboru, v roce 1994 pak generálním sekretářem. Ve volbách před sedmi lety kandidoval za FDP na kancléře, ale neuspěl (FDP tehdy poprvé a naposled nominovala svého kandidáta na spolkového kancléře). Westerwelle patří k zastáncům volného trhu a prosazuje reformy, které by - pokud by na ně došlo - poměrně zásadně změnily současnou politiku „sociálního“ státu (značně by liberalizovaly zákoník práce a ořezaly nejrůznější sociální výhody). Zdůrazňuje, že chce v první řadě zeštíhlit vládu (zbavit ministerstva přebytečných úřadů a úředníků) a snížit daně.
Velmi ostře vystupuje proti odborům, které podle něj mají v Německu až příliš velkou moc a často toho zneužívají. V rozhovoru pro deník Neue Osnabrücker Zeitung například prohlásil, že odbory jsou „mor“ a že jejich šéfové jsou „hrobaři blahobytu a prosperity“.
Zatímco v tom se profiluje jako správný člen své strany, jako lídr má - jak už bylo řečeno - své chyby. Kritikové uvnitř strany, ale i zvenku, mu vyčítají, že se až příliš soustředí na kultivaci svého vlastního obrazu, místo aby na veřejnosti prezentoval politické cíle FDP.
Příkladem může být pět let stará událost - Westerwelle tehdy využil oslav padesátin Angely Merkelové, aby tam Němcům představil svého životního partnera a veřejně se přiznal k tomu, že je gay.
Sedmačtyřicetiletý Westerwelle, který byl zvolen šéfem strany hlavně proto, že jeho předchůdce Wolfgang Gerhardt začal působit „unaveným a mdlým dojmem“, v minulosti svůj přístup k politice charakterizoval jako „Spasspolitik“, což se dá volně přeložit jako politika zábavnou formou.
***
„Odbory jsou mor a jejich šéfové hrobaři prosperity.“
