ŘÍM Když se řekne Bud Spencer, vytane asi každému filmovému divákovi na mysli sympatický vousáč, který svou pěstí rozsévá hrůzu a zmar v řadách padouchů všeho druhu. Jen málokdo by hádal, že herec, jenž se proslavil rolemi nepříliš bystrých hromotluků, je ve skutečnosti vzděláním právník a někdejší závodní plavec. Spencer, jenž spolu s Terencem Hillem vytvořil hereckou dvojici v řadě oblíbených spaghetti westernů a komedií, oslaví v sobotu osmdesátiny.
Carlo Pedersoli, jak zní hercovo skutečné jméno, se narodil 31. října 1929 v Neapoli. Ačkoliv na plátně mohl kvůli své rozložité postavě působit poněkud těžkopádným dojmem, v mládí se Spencer věnoval vrcholově plavání. V roce 1950 se stal prvním Italem, který zaplaval 100 metrů volným stylem pod jednu minutu. V plaveckých soutěžích reprezentoval svou zemi mimo jiné na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 a o čtyři roky později v australském Melbourne.
Inspirace pro pseudonym O původu uměleckého jména, které si Pedersoli zvolil, se vedou spory. Podle jedné teorie tak chtěl vzdát poctu americkému herci Spencerovi Tracymu a zároveň se prý nechal inspirovat svou oblíbenou značkou piva: americkým Budweiserem. Podle jiné teorie se mu prostě líbil kontrast mezi anglickým výrazem bud, česky poupě, a nadprůměrnými rozměry jeho tělesné schránky. A kontrast to byl skutečně značný, protože tomuhle „poupátku“ scházelo do dvoumetrové výšky pouhých šest centimetrů a v době své největší filmové slávy vážilo kolem 120 kilogramů.
Urostlá postava vynesla v roce 1951 plavci Pedersolimu roličku člena císařské gardy ve snímku Quo Vadis. Na filmový úspěch si však musel počkat až do konce 60. let, kdy se už jako Bud Spencer dal dohromady s italským hercem Mariem Girottim alias Terencem Hillem. Jejich prvním společným snímkem byl spaghetti western Bůh odpouští, já ne! z roku 1967. Komicky nesourodé duo Spencer-Hill se záhy stalo ústřední dvojicí řady populárních filmů lehčího ražení. V sedmdesátých letech, která byla jejich zlatou érou, točila tato dvojice i několik akčních či westernových komedií ročně. K těm nejznámějším patří Malý unavený Joe (1971), Jestli se rozzlobíme, budeme zlí! (1974), Dva výtečníci (1976) či Sudá a lichá (1978).
Postupem času se publikum komediálních „mlátiček“ nasytilo a Spencer se v první polovině 80. let dostal do ústraní. V roce 2005 na sebe upozornil kandidaturou ve volbách za stranu Vzhůru, Itálie premiéra Silvia Berlusconiho. „V životě jsem dělal snad všechno. Ale jsou tři věci, které jsem nezkusil - baleťáka, žokeje a politika. Vzhledem k tomu, že první dva džoby nemohu ze zjevných důvodů dělat, zbývá mi politika,“ zdůvodnil své rozhodnutí. Herec však ve volbách neuspěl.
