Je jaro a všechno kvete... A čeští spisovatelé vydávají nová díla, neboť se blíží další veletrh Svět knihy. Po Slibu Jiřího Kratochvila se ke čtenářům nyní dostává také próza Jáchyma Topola s názvem Chladnou zemí.
Oba spisovatelé patří ke jménům, která jsou dlouhodobě spojena s těmi lepšími výkony na poli současné české prózy. Jejich knihy sice nejsou žádnými bestselery, ale přesto mají tito prozaici již během dvaceti let „vychovanou“ svou čtenářskou obec, která jejich texty sleduje. Což znamená, že si je určitý okruh koupí. A že je pak také s největší pravděpodobností přečte -což dnes není v české literatuře věc zas tak běžná.
Město jménem Terezín Jáchym Topol (1962) slavil v roce 2005 s románem Kloktat dehet poměrně velký úspěch. Nyní se tedy pokusil navázat další, o mnoho drobnější prózou, když časovou průrvu mezi těmito knihami vyplnil ještě publikováním souboru kratších próz a dramat Supermarket sovětských hrdinů a také novým vydáním příběhů severoamerických indiánů Trnová dívka.
Vdnešním mediálním věku je totiž též důležité udržovat autora na očích - tedy vydat mu vždy v určitém intervalu knihu. Jáchym Topol ale podle všeho není tak psavým prozaikem, aby tomuto požadavku mohl dostát - i když se snaží. Důkazem je nyní i Chladnou zemí.
Útlá kniha přináší vše, co už od Jáchyma Topola známe - další příběh ze střední Evropy, kterou ti ze Západu považují za Evropu východní, má těžiště tentokrát v Terezíně.
Je zde opět potácející se hlavní postava-vypravěč.
Ten je na jednu stranu osamělým „romantickým“ hrdinou, na druhou stranu se ale také stává součástí „rychlošípácké“ smečky. Nechybí však ani průnik do „vojenského“ prostředí a samozřejmě ani milostné motivy a v závěru pak obvyklý chaos a útěk...
Je zde zkrátka znovu celý Topolův arzenál - dějiny, démoni a divokost. K tomu autor disponuje výraznou sečtělostí a imaginativností, takže dokáže jednotlivé motivy a pasáže umně pospojovat „mýtotvorným“ předivem. Silný je pak Jáchym Topol rovněž ve schopnosti pojmenovávat, dávat věcem jména.
Z prostředí Terezína a jeho Malé pevnosti se později s Topolovým hlavním hrdinou přesouváme do Běloruska, do Minska, kde se tento Čech mimo jiné dozvídá, že Terezín byl ve srovnání s tím, co se dělo dále na východ, jen slabý čajíček. Nahlédnu to kriticky Chladnou zemí vychází z tématu druhé světové války - několikrát se zde opakuje, že pokud ztratíme minulost, nebudeme mít ani budoucnost - ale zároveň ukazuje, jak se s místy, kde docházelo k masovému vyvražďování, dnes kšeftuje, jak se Evropa stává jakýmsi disneylandem holokaustu.
Jáchym Topol to vše popisuje s mírným úsměškem, zároveň se však nejeví jako úplně přesvědčivé to, že stojí mimo tuto konjunkturu - zda se nejedná o knihu, která má být atraktivní tím, že autor ze střední-východní Evropy - ejhle! - dokáže kriticky nahlédnout střední-východní Evropu... Pokud tedy bylo v úvodu řečeno, že Jáchym Topol disponuje schopností sestavit text tak, aby jej jeho příznivci, pokud jej už začnou číst, i dočetli, pak je k tomu třeba ještě něco dodat.
Topolovy věty jsou potravou, kterou oči a mozek srkají do té chvíle, než se dostanou na konec. Jenže se zdá, že za hranou textu už nic není - dokáže upoutat, ale nikoliv už něco do čtenářovy mysli uložit či v ní cosi vyvolat. Jen otázku, co autora k napsání knihy vedlo. Roztočil zase kliku svého prozaického flašinetu, na němž vyloudil známou melodii? Nevykrádá - a hlavně nerozřeďuje - sám sebe? Vaří pořád v tomtéž hrnci, nebo spíš z něj jen vyškrabuje stále méně a méně toho, co v něm zbývá?
Při vydání Kloktat dehet bylo vidět, že i když v něm Jáchym Topol psal stejně jako v předchozím románu Noční práce o roce 1968, přesto dokázal stvořit knihu, která byla nejvýraznější českou prózou literární sezony. Jenže od té doby se přece jen něco změnilo. Nejenže uplynuly další roky, poklidné až nehybné, ale vloni se také vynořily tři výrazné romány - Milostný dopis klínovým písmem Tomáše Zmeškala, Rok kohouta Terezy Boučkové a Cesty na Sibiř Martina Ryšavého.
Kdyby v případě knihy Chladnou zemí šlo o debut mladého autora, bylo by to asi velmi nadějné, avšak v konkurenci s výše jmenovanými romány neuspěje. A tak snad Jáchym Topol uloží do příští knihy více snahy, ještě více čekání a místo démonů skutečné běsy... To je totiž pro vznik kvalitního uměleckého díla důležitější než pochvalné řeči kamarádů na záložkách a také autorovo děkování jak při Oscarech v závěru knihy.
HODNOCENÍ LN *** Jáchym Topol: Chladnou zemí
Torst, Praha 2009, 142 stran
Je zde opět celý Topolův arzenál -dějiny, démoni a divokost
