ČESKÝ KRUMLOV Fotograf Josef Seidel dokumentoval život na Šumavě. Na počátku 20. století portrétoval svatebčany, majitele koloniálu i šumavské voraře. Životní příběh „kronikáře Šumavy“ popisuje připravovaná kniha o historii fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově.
Josef Seidel se narodil v roce 1859 v obci Hasel (dnes Líska) nedaleko České Kamenice. Vyrůstal v rodině malíře skla. Od obrazu na skle nebylo daleko k fascinaci fotografií – obrazem malovaným světlem. Josef vandroval přes Čechy a Moravu až do rumunského Sedmihradska. Ve Vídni se naučil retušovat pozitivy a vyrábět skleněné desky, které se používaly především pro portrétní snímky. Pětadvacetiletého mladíka Josefa lákal svět fotografie, jenže mu chyběly finance na to, aby si mohl otevřít svůj vlastní ateliér. Nejistou budoucnost vyřešila náhoda. Dozvěděl se, že v Českém Krumlově shánějí fotografa. V srpnu 1886 začal Seidel pracovat jako vedoucí ateliéru Zimmer. Pracoval ve skromném dřevěném ateliéru se základním vybavením. V roce 1901 firmu odkoupil a pojmenoval Fotoateliér Josef Seidel. Poptávka po jeho snímcích stoupala. „Největší zájem byl o fotografie vojáků, svatebčanů, ale nezůstávalo jen u práce v ateliéru. Seidel jezdil za svými zákazníky i mimo Krumlov. A to tenkrát dělal málokdo. Cestovní fotoaparát se dal pohodlně složit, větší aparáty a pozadí si nechal poslat poštou do vesnice, kam mířil. Sedl na kolo a vyrazil,“ vysvětluje LN Petr Hudičák z Musea Fotoateliér Seidel.
Portréty i pozdravy z cest Seidel nejdřív nafotil zakázku, a když už byl v dané vesnici, „namířil“ objektiv také na strýce a tety, kteří se mihli okolo. Díky tomu vznikla řada reportážních snímků, které působivou atmosférou zaujmou i dnes. Dalším významným zdrojem příjmů Seidelovy firmy byly pohlednice. S rozvojem turismu chtěl totiž každý výletník poslat alespoň jeden pohled z cest. A Seidelova firma měla co nabídnout. Nejen že si zákazník mohl vybrat z desítek motivů šumavské přírody, ale v nabídce bylo i focení pro konkrétního zákazníka, kdy si pohlednici sám navrhl. Přibývalo také portrétních zakázek. Jednotlivé snímky lze dobře sledovat ze zakázkových knih, které se dochovaly v souvislé řadě 31 exemplářů od roku 1884 do roku 1953, což je ve fotografii v českých zemích unikátní případ.
V roce 1905 se Seidel rozhodl, že dřevěný ateliér už nepostačuje, a nechal zbudovat velkoryse pojatý patrový dům s proskleným stropem, noblesní čekárnou a přijímacím salonem. Veškeré původní vybavení ateliéru zůstalo do dnešních dob zachováno. Návštěvník expozice se tak může přenést do doby, kdy stačí jeden pohyb a jeho tvář je zachycena černou fotografickou skříňkou. Seidel dokázal fotografovat nejrůznější žánry, i když vlastně nebyl v oboru vyučen. Až v padesáti absolvoval rychlokurz v mnichovské fotoškole. Kromě ateliéru se věnoval také řadě aktivit společenského života. Jak vzpomínal jeho syn František: „Před smrtí byl (otec) předsedou záložního spolku, předsedou okrašlovacího spolku, krajským předsedou živnostníků pro jižní Čechy...“ Prosperující podnik po otcově smrti v roce 1935 převzal syn František. Musel najít lepší způsoby, jak vyhovět zákazníkům. Soustředil se na služby pro fotografy amatéry. V roce 1948 mu byly zabaveny podklady pro výrobu pohlednic, o pět let později musel František Seidel svoji rodinnou firmu převést pod státní správu.
„Životní dílo fotografů Seidelových je nyní vystaveno ve Vídni v Českém centru. Na expozici jsou snímky Krumlova i portréty tehdejších obyvatel města. Dokonce jedna návštěvnice poznala na snímku svoji příbuznou,“ dodává Hudičák.
***
„Cestovní fotoaparát se dal pohodlně složit, větší aparáty a pozadí si nechal poslat poštou.“
Ostatní fotili v ateliéru. On cestoval na kole a později i na motocyklu Laurin & Klement.
