* LN Letošním tématem je střední a východní Evropa. Proč?
Téma je vždy kombinací mého vkusu a politiky našeho veletrhu. A proč Východ? Pro mě je Západ vyčerpaným místem. Naopak vše, co je na východ, je pro mě zajímavé a podnětné, je to jakési znovuzrození nápadů. Přinášejí něco nového. Asi to není jen můj zájem, i ostatní kulturní instituce vystavují umění ze střední Evropy. Například v roce 2007 byla výstava „Fotografie ve střední Evropě, 1918–1945“ v National Gallery ve Washingtonu, v roce 2008 jsme měli poprvé možnost vidět tvorbu českého autora Miroslava Tichého v Centre Pompidou.
* LN Jak přesně probíhal výběr galerií z Východu?
Měli jsme vytipované autory, galeristy a nakladatele, které jsme chtěli osobně pozvat. Na rozdíl od jiných festivalů a veletrhů neděláme výběr umělců na dálku, ale chceme je osobně poznat. Během dvou měsíců jsme navštívili 72 institucí ve střední Evropě.
* LN Letos jsou tu i dvě české galerie, Leica Gallery Prague a Hunt Kastner. Čím vás zaujaly?
Leica Gallery už na Paris Photo byla a vždy ukazuje kvalitní autory, letos je to především práce Emily Medkové. Druhou galerii, Hunt Kastner, jsme vybrali, protože je to zcela jiný typ instituce. Není to primárně fotografická galerie, mají spíše autory, kteří tvoří s několika rozličnými médii a jedním z nich je právě fotografie.
* LN Jak byla doposud vnímaná česká fotografie ve Francii?
Myslím, že jsme k sobě měli vždy hodně blízko. Díky Anně Fárové, která byla napůl Francouzka, známe osobnosti, jako byl Sudek či Funke. Bohužel máme jen velmi malé povědomí o tom, co se dělo na české scéně po druhé světové válce. Českou fotografii dnes znovu objevujeme.
* LN Máte vy nějakého favorita mezi českými autory?
Samozřejmě mám rád Sudka nebo Drtikola. V současné době je mi hodně blízká Emila Medková. Je to pro mě velice zajímavý objev. Její životní příběh i tvorba mě fascinují.
