Sjet na lyžích osmitisícovou horu a kvůli omrznutí přijít o prsty na noze je sice frajeřina, ale taky magorárna. Nicméně když se to umí, je to proti ruské ruletě skoro jako procházka po ulici. Adrenalinu je pořád málo. Steve Irwin, který tahal hady a krokodýly za ocas, nechal se při tom natáčet a poutavě to komentoval do kamery, nakonec dojel na rejnoka a jeho přesný zásah ostnem do srdce. Teď jsem viděl na Animal Planet adepta na smrt hadím jedem. Strhujícím a fascinujícím způsobem předváděl sedm nejkousavějších hadů a nakonec ho stačila kobra, pořádně veliká, kousnout do prstu. Zatím to ještě přežil. Dělal ale věci, o kterých jsem nedávno slyšel, že se dělat nemají. Rozřízl si ránu, vytlačoval krev a ovázal si ruku tlakovým obvazem. Tak musím říct, že jsem z toho jelen.
Náš domácí vyznavač adrenalinu, známý rybář Kuba Vágner, co chytá obrovské ryby, přijel z Latinské Ameriky prolezlý červy, vyléčil se a hup tam zpátky. To ale chápu, je to kvůli rybám. Nikdy jsem však neporozuměl tomu, i když mi to později vysvětloval, proč se bavič Petr Novotný nechal přesvědčit, aby si dal bungee jumping. Hučeli do něj, že je to bezpečné a že to umějí udělat tak přesně, že se dotkne vrškem hlavy hladiny a kdesi cosi. On tomu vábení podlehl a šel si skočit s tím, že to nebude až na hladinu. Jenomže znáte to, zákon schválnosti. Jak s tím jeřábem kvůli kameře pořád popojížděli, chybička se vloudila. Petr skočil. Zajímavé bylo, že on sám měl v tom fofru pocit, jako by si jen tak lehce líznul o hladinu. Když pak visel hlavou dolů a viděl, jak mu teče krev, došlo mu, že to nebyla hladina, ale dno, o které se skalpoval. Holt adrenalin.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
