„V Londýně nebyla velká výstava Paula Gauguina od roku 1955,“ řekla Christine Ridingová, kurátorka nynější retrospektivy, která nabízí na 150 uměleckých děl zapůjčených ze sbírek z celého světa, včetně pražské Národní galerie. „Výstava zahrnuje všechny výrazové prostředky - jsou tu plátna, akvarely, kresby, tisky, sochy, keramika, dokonce tu máme i pár jeho vyřezávaných dřeváků a vycházkovou hůl,“ dodala.
Civilizovaný divoch Výstava se zaměřuje na mýty, které Gauguin (1848-1903) zachycoval na svých obrazech a které také vytvářel kolem sebe. Potvrzuje to i úvodní sál s řadou Gauguinových autoportrétů, na nichž se zpodobnil jako bohémský malíř, korzár i jako Ježíš na Olivetské hoře. „Stále zdůrazňoval, že v něm je divoch i civilizovaný člověk. Divoch má být jeho čistší, poctivější a původnější stránkou, která prý pocházela od peruánských, ba inckých předků,“ uvedla Ridingová. „Určitě byl po matce částečně Peruánec, ale pokud jde o Inku, tak spíš o sobě jen vytvářel další mýtus.“ Současně jsou mýty klíčovým námětem Gauguinových děl. Výstava tak znovu vedle sebe shromažďuje jeho slavné obrazy s náboženskou tematikou - Žlutého Krista, Zeleného Krista - Bretaňskou kalvárii a především mimořádné Vidění po kázání - Jakub zápasí s andělem.
Díla jsou seřazena v sekcích, které zdůrazňují vazby mezi Gauguinovým dílem a jeho barvitým životem. Plavil se po mořích, ale byl také deset let makléřem, kdy se po nedělích učil malovat. Z pražské Národní galerie je na výstavě plátno Útěk. Vedle obrazů jsou v Tate Modern plastiky, ale i třeba zdobené dřeváky, které si Gauguin vyrobil v Bretani.
