Někdo by si mohl myslet, že ekologie a průmysl jsou jako kočka a myš. Naopak - souvisí to spolu, protože čím více investic do zelených technologií, tím více bude pracovních příležitostí pro české firmy a jejich zaměstnance. Tak zahájil Milan Urban středočeskou kampaň ČSSD. Když hovořil před ekologickým volebním autobusem, vypadá to, že jeho argument nemá odvrácenou stranu. Ta odvrácená strana nám ovšem říká, že jsou-li zelené technologie dotované státem, ta rovnice se musí poskládat trochu jinak: Čím více investic do zelených technologií, tím více státem dotovaných pracovních míst. Jak to ladí s krizí, s rostoucím schodkem rozpočtu a potřebou škrtů? Vpondělí jsem napsal, že jen nostalgici studené války vzpomínají na to, jak funusy Brežněva, Andropova a Černěnka umožnily jednání „těch, co spolu nemluví“. Že tyto státnické pohřby už jsou nahrazeny „obchodováním rukojmích“, což vidíme, když zvláštní emisar Washingtonu vyveze z Barmy odsouzeného amerického občana či exprezident Bill Clinton ze Severní Koreje dvě tam odsouzené americké novinářky. A vida. Ve středu jsme se dozvěděli, že severokorejská delegace pojede na státní pohřeb bývalého jihokorejského prezidenta. Že by bylo vše jinak? Ne, nic není jinak, to jen Severní Korea zůstává posledním skanzenem studené války.
Stát se omluvil Vladimíru Mlynářovi za to, že byl jako bývalý ministr informatiky stíhán a souzen za kauzu společnosti Testcom servis. V době, kdy se vlády omlouvají za tisíc let staré nájezdy Vikingů, kdy se šéf amerického Fedu Bernanke omluvil za Velkou depresi (ne za tu z roku 2009, ale za tu z roku 1929!), je to slušný záblesk jasného rozumu. Kazí ho jen pomyšlení, že Mlynář není jediným kandidátem na omluvu státu. Co třeba Yekta Uzunoglu se svou třináctiletou štrapácí? Jemu se stát v osobě prezidenta Klause omluvit odmítl s poukazem na nezávislost české justice. Leč i tak státu a Vladimíru Mlynářovi gratulujeme.
Na dlouhá vyjednávání já nejsem, jsem muž činu, a navíc solitér, odpovídá šéf pražské zoo Petr Fejk na otázku LN, zda ho láká vstup do politiky. Politika je svinstvo, to víme všichni, že. Zajímavější tedy je, že Fejk má čtyři roky působit v diplomacii jako šéf České národní budovy v New Yorku. To není trafika, ale místo pro muže činu i vyjednavače. Národní budova není v New Yorku jen jedna, jako v Praze zoologická zahrada, ale zápasí o pozornost v těžké konkurenci. Ani česká komunita v New Yorku, potažmo v USA, není jednolitá, ale zastupuje široké názorové spektrum - řekněme od bratří Mašínů po obamovce. Přijme do budovy, kterou sama darovala českému státu, solitéra, jenž není na dlouhá vyjednávání?
Jsme-li už u té Ameriky, dnes -na naše výročí 21. srpna - si můžeme připomenout zajímavou věc. Právě před 50 lety byla přijata jako 50. stát USA Havaj, čímž se americká unie zatím naposledy rozšířila. Málem jsme už vytěsnili z paměti, že se vyvíjela podobně jako unie evropská. V roli amerických Norů jsou Portorikánci - už absolvovali referendum o přičlenění k unii, ale návrh těsně neprošel.
lidovky.cz
Celou Střelnici komentátorů najdete na www.lidovky.cz/
