Román Jaroslava Haška se dočkal po gramodeskách s Janem Werichem nové audiopodoby na deseti 2CD.
První tři části Švejkových příhod načetli Josef Somr, Bohumil Klepl a Petr Nárožný. Švejkovi dali ušít novou uniformu. Samozřejmě že je to pořád rakouský voják, nicméně střih uniformy je zase poněkud odlišný. Vydavatelství Popron pod značku AudioStory totiž vydalo první tři 2CD, na nichž román Jaroslava Haška předčítají Josef Somr, Bohumil Klepl a Petr Nárožný.
Jedná se o první várku, následovat budou 2CD, na nichž Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války uslyšíme načtené hlasy Miroslava Donutila, Václava Postráneckého, Václava Vydry, Arnošta Goldflama, Rudolfa Hrušínského, Martina Dejdara a Pavla Zedníčka. Ladův monopol Jak víme z epizody, kdy si Švejk obleče ruskou uniformu, hlavní hrdina Haškova románu proti změně mundúru obecně nic nemá. Jak ale rovněž víme, Švejka také jen tak něco nemůže ohrozit. A podobné je to s románem Jaroslava Haška. Je natolik silný, že jej vůbec nic nemůže oslabit.
Mnoho lidí si zvyklo, že Haškův text doprovázejí obrázky Josefa Lady. Jenže román se docela dobře obejde i bez nich. Vloni také nakladatelství XYZ vydalo Osudy dobrého vojáka za světové války s obrázky, ovšem jejich autorem byl tentokrát autor druhdy populárních vtipů Petr Urban. Josefa Ladu však v jeho „monopolu“ na Švejka - stejně jako v 90. letech Karel Klos - neohrozil.
V případě Petra Urbana sehrálo jistě svou roli i to, že k tomuto úkolu přistoupil velmi neinvenčně -často kreslil nejen totožné situace jako Josef Lada, ale navíc podoby postav překreslil ze známé dvojice švejkovských filmů Karla Steklého. Otázka, zda se ilustrátor snaží nově uchopit Haškův román, se pak modifikuje spíše v sugestivní dotaz, zda se tu někdo nesnaží povozit na nekončící slávě tohoto literárního díla.
Čím vším Švejk zlidověl Román Jaroslava Haška zlidověl nejen sám o sobě, ale rovněž prostřednictvím již zmíněných ilustrací Josefa Lady a filmů Karla Steklého -a taktéž díky tomu, že jej vyprávěl na gramofonových deskách Jan Werich, kterému sekunduje coby paní Müllerová Jiřina Šejbalová a coby feldkurát Katz Vlasta Burian.
To, co se dříve objevilo na sedmnácti gramofonových deskách, vydal vloni v kompletu na třinácti CD Supraphon, přičemž poslední disk obsahuje bonusy: nahrávku Švejka z roku 1936 v podání Ference Futuristy, záznam z Divadla Větrník, kde Švejka v roce 1946 hrál Vlastimil Brodský, a také vzpomínky Josefa Lady na Jaroslava Haška a na to, jak ilustroval Švejka. Jak již bylo řečeno, do srovnání se zlidovělým podáním Švejka Jana Wericha se nyní pustila desítka českých herců. První tři 2CD s novým podáním Osudů mají stopáž okolo sedmi a půl hodiny a obsahují všech patnáct kapitol prvního dílu V zázemí. To Janu Werichovi stačilo na první díl sto padesát minut, které se vejdou na dva disky.
Zdá se mi to přeceněné Jan Werich totiž nejenže zcela vynechal některé kapitoly, ale rovněž si text různě upravoval - i třeba tak, že v jeho podání pejsek ukradený Blahníkem Bedřichu Krausovi von Zillergut není Fox, nýbrž Lux.
O Werichově přístupu k Haškovu románu si lze přečíst i v nedávno vydané korespondenci mezi ním a Jiřím Voskovcem.
„Já to edituju a při tom zjišťuju,“ píše Werich v roce 1967, „že Hašek byl patrně mouthpiece nějakého genia a že do toho přidal svoje myšlenky a ty jsou většinou blbé a vulgární. Jsou tam obrovské srandy, to je pravda, ale jako celek se mi zdá, že to je přeceněné...“ Jiří Voskovec se pak svěřuje, jak také někdy na jevišti Švejka inscenuje a má s ním velký úspěch: „Musím říct, že jsem čuměl. Tak dobrej zase nejsem, ač jsem to hrál chlaďounko, jak Švejka dlužno. - Ale materiál je to fantastickej. Kam se na to kde kdo sere! Musí se to ovšem, Jenidlo, editovat, editovat, zrychlit a ekonomizovat.“ O tom, jak se V&W v náhledu na Haškův román shodovali a jakou nadřazenost vůči němu i jeho autorovi projevovali, svědčí pak i další Voskovcův dopis: „Figura Švejka je nesmrtelná a geniální. Právě tak řada figur jiných, pomocných. Některé situace jedinečné. Ale Haškovy ,úvahy‘ a ,satirické‘ šlehy, to je děs. A vůbec je tam děsného plevele a šeredária. Musel to bejt divnej vošoust, ten Hašek - asi bysme ho ani jeden ani druhej byli nesnášeli - ale géniem líznutej byl.“
Voskovec a Werich tedy měli Haška za toho, kdo navozil velkou textovou hromadu, z níž se dá „vyzobat“ plno zajímavých situací. Jako by si tak vůbec neuvědomovali další součást kvality tohoto díla - totiž jeho trvání, kdy se vyprávění románu postupně jakoby zpomaluje, aniž cokoliv ztrácí, ba spíše právě naopak. Čtenář tak chce být v románu co nejdéle nikoliv jen proto, že Švejk je atraktivní postavou, ale samozřejmě také (či především) proto, jak Hašek dokáže vyprávět.
Nevolejte na Švejka „Pepíku!“ To režisér právě rozběhlého projektu na značce AudioStory Dimitrij Dudík má k Haškovu románu daleko pokornější a „rozumnější“ přístup. Podle jeho slov tak na nahrávce budou až tři čtvrtiny románu a také textové úpravy jsou daleko decentnější: „Posluchač nemá možnost si zalistovat zpět v knize, věty musí padnout hercům takzvaně do pusy. Také čeština se za osmdesát let změnila, některé výrazy již nejsou obecně známé a používané, jiné postupně dostaly jiný význam, dobová rakousko-uherská němčina už není běžným vybavením současného člověka.“
A jak si tedy současní herci vedou? Zatímco Josef Somr a Petr Nárožný si drží svůj způsob, u Bohumila Klepla jako by občas zazněla snaha napodobovat právě „klasického“ Werichova (a Burianova) Švejka.
A především, Bohumil Klepl jako by si neuvědomoval to, co věděl Rudolf Hrušínský, Jan Werich i Jiří Voskovec, totiž že emoce při Švejkově přímé řeči musí stranou -„chlaďounko, jak Švejka dlužno“. V necitlivém přístupu k postavě Švejka ale jistě nadále vede Ferenc Futurista - v této nahrávce dokonce Baloun na Švejka křičí: „Pepíku!“ Račte si vybrat Stejně jako vloni v případě ilustrací Petra Urbana by nyní člověk možná čekal, že nová nahrávka tu Werichovu smete ze stolu. Jenže -to, co dělali Lada a Werich, se nám třeba vždycky nemusí zdát pro Haškův román tím nejlepším, na druhou stranu k němu přistupovali s výrazným názorem.
A také dnešní doba není taková, že by něco smetala ze stolu a instalovala místo toho něco nového, daleko spíše oboje zůstane ležet vedle sebe, a každý si aspoň může vybrat. Jestli je to důkaz rozpínající se demokratičnosti, či lhostejnosti, ať každý posoudí sám... Taková demokratičnost je pěkná věc... a Švejk by zde jistě přidal nějakou poučnou příhodu.
