Pro začátek je dobré si prohlédnout třeba jen ilustrace a přečíst popisky. Dozvědět se, že to, co vypadalo jako dostavník, ale jezdilo už po kolejích, byl jeden z prvních osobních vozů zdejší koněspřežné dráhy. Nebo že poštovní rychlík, kombinace poštovního spoje a přepravy cestujících, byl ve své době nejrychlejší veřejné spojení hlavního města rakousko-uherské monarchie s Prahou, Brnem a Bratislavou... Podívat se, jak v roce 1851 vypadal první vývěsný jízdní řád pražsko-drážďanské železnice nebo „lístek k jízdě“ používaný na budějovicko-linecké koňce. A tak dále. Kniha Pavla Schreiera Příběhy z dějin našich drah v několika textových vrstvách nabízí pohled na všechno zajímavé, co souvisí s pionýrským obdobím českých železnic až do roku 1918. Chronologické vyprávění o vzniku a rozvoji „zázraku na kolejích“ doplňují mnohdy unikátní ilustrace, fotografie, dokumenty, dekrety, císařské výnosy, tabulky (například kolik uhlí se v kterém roce po železnici dopravilo nebo kolik kilometrů nových tratí vzniklo na našem území) i graficky odstíněná shrnutí či vypíchnuté detaily. Nechybí ani charakteristiky lidí, již se o rozvoj zasloužili. Čtenář nahlédne do zákoutí politických rozhodnutí na císařském dvoře, podle nichž se dráhy měnily ze státních na soukromé a naopak... Knížka má šanci zaujmout fandy-vláčkaře, ale také toho, kdo v minulosti hledá souvislosti pro současnost. Marta Švagrová
Pavel Schreier: Příběhy z dějin našich drah Mladá fronta, 2010, 208 stran
