Krátce před olympiádou ve Vancouveru dali o sobě Rusové znovu vědět.
Podle informací německé televize ZDF policie v Rusku opakovaně zabavovala dopingové vzorky domácích biatlonistů. Minimálně jeden vyšetřující dopingový komisař byl dokonce držený ve vazbě. Podle zprávy Světové antidopingové komise (WADA) komisaři nesměli odebrané vzorky ani převézt přes hranice do zahraničí...
„Tyhle věci samozřejmě normální nejsou, v Rusku by se měla změnit legislativa,“ soudí Petr Jelínek, vedoucí exekutivy Českého antidopingového výboru.
„Mnozí ruští sportovci jsou totiž zaměstnanci armády a připravují se na bázách, kam civilisti nesmí. Takže než dotyčného komisaře proklepnou, sportovec získá k dobru čas.“
Dopingové skandály ruských sportovců se objevují takřka neustále; jen v zimních sportech bylo nedávno odhaleno jedenáct hříšníků; mezi nimi i elitní lyžaři běžci Dementěv a Čepalovová. V lednu o Vancouver přišla kvůli krevnímu dopingu i další běžkyně Sidková. Bauer: Musí existovat systém Také nejlepší český lyžař Lukáš Bauer po lavině podezřelých a potrestaných Rusů vyjádřil před letošní sezonou svůj pohled na věc:
„Třeba doping v souvislosti s Dementěvem mě dost překvapil. Měl jsem ho za slušnějšího kluka. V Rusku musí existovat na doping nějaký systém. Jen si vemte, kolik za posledních pár let nachytali lyžařů, atletů, biatlonistů. Fakt jsou asi blbý...“
Jelínek ale v dopingovém ruském marastu nalézá i první náznaky racionálnějšího přístupu.
„V Rusku už vznikla samostatná dopingová agentura, která se ujala národního antidopingového programu. Rusové totiž i vzhledem k tomu, že za čtyři roky budou pořádat zimní olympiádu v Soči, potřebují nutně fungující systém boje proti dopingu. Právě s ohledem na Soči si nemohou dovolit, aby se spekulovalo o tom, jestli není doping v zemi řízený státem.“ ŽIvot mezi vlky Na dopující ruské lyžařky měl dříve čich především trenér Kateřiny Neumannové Stanislav Frühauf. Už na olympiádě v Salt Lake City (2002) odvážně pro LN prohlásil, že Lazutinová s Danilovovou dopují. Měl pravdu a Rusky musely posléze medaile vracet.
„Finové, Rusové, Ukrajinci či Estonci, to je jedna parta,“ povídal často. „Zlomil jsem nad nimi hůl, Ukryjí se někam, kde kromě nich žijí jen vlci, a pak si přijedou na šampionáty a olympiády pro medaile.“ Na čerstvé podivné praktiky v Rusku reagoval i prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge. Hovořil však opatrně a svá slova balil do diplomatické šedi: „O nedbalost tam určitě šlo, ale je velký rozdíl tvrdit, že provozují vládou organizovaný systém,“ prohlásil pro ZDF.
Potíž tkví také v tom, že Rusko se prakticky nedá potrestat. A představa, že by snad tuhle velmoc kvůli nekonečnému nárůstu dopujících sportovců vyškrtli z mezinárodního olympijského hnutí, je naivní.
„To skutečně nejde,“ pousměje se Petr Jelínek. „Rusko je sportovní i politický gigant. Takhle radikálně se věc řešit nebude. Raději ani nedomýšlet, jaké by tohle případné rozhodnutí mělo důsledky... Musí se najít jiná cesta.“
Na olympijských hrách však paradoxně Rusové nevedou tabulku v počtu přistižených sportovců. Tam mají nejvíce excesů na svědomí Rakušané. Rusové si ostudu vybírají spíše již před začátkem her.
***
Doping na OH Kontroly začaly před 42 lety * Už v roce 1952 byly na hrách v Oslu v rychlobruslařské šatně nalezeny ampulky a injekční stříkačky. Tehdy ještě neexistovalo nařízení, které by užívání dopingu přímo zakazovalo. * Dopingové testy měly svou premiéru při zimní olympiádě v Grenoblu 1968. * Jediným českým sportovcem, který na zimních hrách neprošel dopingovou kontrolou, se stal v roce 1976 v Innsbrucku hokejista František Pospíšil. * Ve Vancouveru je přichystáno 2000 testů, víc než dvojnásobné množství oproti Turínu.
