Jenže letos v létě nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Snad poprvé v jejich životě.
„Nemám nikomu za zlé, že o mě Slavia neprojevila zájem. Chápu, že nechtěli mít v mančaftu dva důchodce,“ vrací se Berger ke svému nečekanému příchodu do Sparty. „Mrzí mě to, ale klub se prostě rozhodl takhle,“ říká Šmicer.
Půl roku po Bergrově návratu do české ligy poskytli Lidovým novinám první společný rozhovor, který vyjde v pondělí.
Nerozluční kamarádi se sešli den po zápase Slavie s Hamburkem. „Šmíco, koho jsi to líbal,“ popichoval Berger Šmicra, který si z utkání odnesl rozseknutý ret. Seděli spolu ve vinárně v Dolních Chabrech, kde oba bydlí, a kolem nich byly v plném proudu hektické přípravy na mikulášský večírek. „Po třinácti letech v zahraničí moje děti poprvé zažijí pořádného Mikuláše,“ těšil se Berger.
Znají se už dvacet let, ale když začnou vyprávět, vypadá to, jako by spolu i vyrůstali. „Už na prvním tréninku bylo znát, že jsme si kápli do noty,“ vzpomínal Šmicer.
Jejich cesty se sice v roce 1995 rozešly, ale o čtyři roky později se zase spojily. A ke všemu ve slavném Liverpoolu. Jen vítězství v Lize mistrů se dočkal pouze Šmicer. „Vždy jsme si představovali, jaké to asi je. A tenhle Lojza to dokázal,“ smál se Berger.
Neustále se popichovali, vzpomínali na společné zážitky a několikrát se i na celé kolo rozesmáli.
V obsáhlém rozhovoru vyprávějí o svých začátcích ve Slavii, Liverpoolu, těžkém návratu domů, svých plánech do budoucna, které fotbalové přednosti si navzájem závidí nebo jak Šmicer v létě inkognito navštívil zápas Sparty.
Během hodinového povídání zvážněli, jen když přišla řeč na utrápený podzim Sparty a jejich společný osud - chatrné zdraví.
Společný rozhovor čtěte v pondělí
