Šéfa poslanců Petra Gazdíka líčí lidé, kteří s ním spolupracují nebo s ním přišli do kontaktu, jako „hodného a upřímného kluka“. Když takto jakéhokoli příslušníka mužského pokolení označí některá z dívek, bývá to nevyslovené hodnocení: „blbý“. Při vší úctě ke Gazdíkovi, jen „hodný a upřímný kluk“ zřejmě může z úst vypustit následující větu: „Politik, který něco řekne novináři, takto závažnou skutečnost, pak za pár chvil řekne, že to není pravda, tak samozřejmě na mě nepůsobí příliš důvěryhodně.“ Petr Gazdík kupodivu nemluvil o „mystifikaci“ Miroslava Kalouska, který nejprve tvrdil šéfredaktorům novin, že má nahrávku jejich porady, aby se vzápětí vymlouval, že šlo o žert. Šéf poslanců TOP 09 těmito slovy komentoval úvodní z řady podivných výroků (ex)véčkaře Jaroslava Škárky.
Redaktor porušil zavedená pravidla „praxe, která funguje všude na světě“. Totiž že novináři a političtí lobbisté se scházejí k nezávaznému tlachání, z kterého sem tam něco vzejde, ale pokud se tak domluví, novinář ctí etiku a své zdroje necituje. Výše uvedené stanovisko nepsal nikdo z redakce, dokonce ani kolega Daniel Kaiser, v reakci na krok reportérů týdeníků Respekt, kteří si nahráli véčkaře Jaroslava Škárku, byť mu slíbili, že tak neučiní. Zmíněné stanovisko napsal v roce 2006 do svého komentáře šéfredaktor Respektu Erik Tabery.
Škárka. To je asi nejskloňovanější jméno politické současnosti. Muž, který byl předsedou Věcí veřejných, než kontroverzní pražský podnikatel Roman Janoušek nadhodil jméno Radka Johna, který působil ve firmách, které Janouškovi dříve patřily. Chlapík, který byl - zdaleka ne kvůli svým extremistickým názorům - postupem času ve VV odstaven na druhou kolej. A také muž, který by měl mít přehled o všech stranických financích. Těžko říct, co Škárku nakonec přimělo vytáhnout proti Vítu Bártovi. O ideologickém souboji může být řeč jen stěží. Pokud je pravda, co říká, věděl přece Škárka o skutečných poměrech ve firmě Věci veřejné, s. r. o. vše celá léta. Možná jsou tak pravdivé spekulace, že má Škárka soukromé potíže a jeho ego neuneslo, že se ocitl v postavení mimo hru. Když se k tomu přidají informace o nechuti véčkařských poslanců k diktátorským metodám faktického šéfa VV Víta Bárty, je kauza na světě. A zbývá už jen přičíst spekulace o poměru mezi šéfy poslaneckých klubů Petrem Tluchořem z ODS a Kristýnou Kočí z VV, aby byla legenda o odchodu jedenácti poslanců z VV hotová. Stát se to může. S „pravicovým“ klubem v čele se Stanislavem Humlem by vládu Petra Nečase jistě čekala spousta legrace.
Minimálně to vnímám jako problematické z etického hlediska, prohlásil včera bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek k faktu, že si Respekt nahrál Škárku bez jeho vědomí. Od člověka, který si na tajném nahrávání svého ministra postavil mediální kariéru, to sedí.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
