Zájem o akcie největší státní automobilky na světě, americké General Motors, převyšuje očekávání. Je to jistě v důsledku toho, že vláda během dvouletého řízeného bankrotu koncern rasantně restrukturalizovala, a to zejména na účet investorů. Ti ovšem už léta kalkulovali s tím, že takovou ikonu vláda nikdy nenechá padnout – takže dobře jim tak. Stejně drsného zacházení se ovšem nedostalo odborům. Závazky, které vůči této pro Obamovy demokraty důležité organizaci firma má, zůstávají značné a dál budou zatěžovat její konkurenceschopnost.
Kde se tedy bere takový zájem o firmu, která poté, co v posledních čtyřech letech před bankrotem dokázala propálit 80 miliard dolarů, má nyní za sebou všeho všudy tři zisková čtvrtletí? Není bez zajímavosti, že mezi zájemci o akcie figurují i státní firmy z Číny a státní investiční fondy z Kuvajtu a Kataru. Co by jeden politik pro druhého neudělal. Nikdo ovšem neví, co za to.
Úspěšnost nadcházející reprivatizace je relativní. Cena za akcii se může vyšplhat na 33 dolarů, jenže aby vláda měla šanci dostat zpátky „své“ peníze, musely by se akcie prodávat za 44 dolarů. Odhaduje se, že z 80 miliard, které vláda do automobilek nalila, se nevrátí 30. Zaplatí je nejen daňoví poplatníci – doplatí na ně konkurence (nejvíc se musí cítit poškozený domácí Ford), doplatí na ně ty státy v USA, jejichž zákonodárství není tak poplatné odborům, doplatí na ně ti, kteří mohli koupit továrny zkrachovalé automobilky a provozovat je efektivněji. Obama chce znovuvybudovat americkou výrobní základnu, jenže na to jde podle principu horší vyhrává.
