Houpací koně, kvarteto z Ústí nad Labem, sobě i svým posluchačům k osmnáctému výročí existence nadělili nevšední dárek. Na nové, již šesté desce seskupili původní demonahrávky, koncertní rarity a další dosud nevydaný materiál. Jediným, kdo ze současné sestavy celou historii absolvoval, je zpěvák a kytarista „Koní“ Jiří Imlauf.
* LN Žijeme v Česku, což je všeobecně „malý píseček“. Album kuriozit kapely, která sama sebe označila jako „lokální“ – není to už příliš menšinový nápad?
Všechno, co děláme, jsou menšinové nápady. Pár lidí tohle říkalo – že to nikoho nebude zajímat. „Bestofky“ se ale dělají kvůli prachům, tohle je úsměvná, hořká a opojná vzpomínka za pár korun, kterou si snad pár set lidí koupí a z našeho webu stáhne. Takže to myslím má cenu. Když hraješ takhle dlouho, může být přitažlivé se těmi krabicemi prohrabat, je to takový pohled z druhé strany, všechny ty roky vymetání různých děr, zkušeben, šaten a obýváků… Lokální neznamená směšná, bereme to vážně.
* LN Osmnáct let fungování, to už je docela dlouhá doba. Jak se k celému nápadu stavěli ostatní bývalí spoluhráči? Jsi s nimi vůbec v kontaktu?
S některými se potkáváme, s jinými skoro vůbec, ale nikdo neřekl ne. Dokonce bývalý basák a důležitá postava kapely Honza Brambůrek na tom dělal taky – první z obou desek zvukově ošetřil, a to dost výrazně. Dávná zpěvačka Romana přišla na křest a kytarista David Šíma napsal pár glos do bookletu. S Šimonem, bývalým bubeníkem, jsme si u piva popovídali o Anthonym a usmířili se.
* LN Vlastní výběr skladeb fungoval jak? Podílel se na tom vydavatel, nebo jste si to nechali pro sebe? Je něco, co jste zvažovali tam dát, a nakonec nezařadili?
Nejdřív se prohrabaly špajzy, našly se zastrčené kazety, krabičky se musely umýt jarovou vodou, jak byly špinavé. Pak se převedly na CD a potom se to všechno poslouchalo. Dělali jsme to tři, nezávisle na sobě, publicisté Radek Diestler a Radek Strnad a já. Vydavatel nám dal volnou ruku s tím, že by chtěl dát přednost českým textům před angličtinou a že to bude dvojalbum, kde jednička vyjde vylisovaná a bude spíš studiová a dvojka bude ke stažení z webu a spíš koncertní. Ten výběr proběhl překvapivě hladce. Problém byl vlastně jen s jednou písničkou – Den za nocí, kterou tam Honza Brambůrek nechtěl. Píšeme o tom v bookletu.
* LN Předpokládám, že při výběru ses proposlouchával spoustou materiálu, který jsi už léta neslyšel. Dozvěděl ses z něj zpětně něco o sobě nebo o kapele?
Jak moc jsme kašlali na zpěv! Že jsme nemuseli odskakovat k angličtině. Jak jsme ty písničky kolikrát zbytečně komplikovali. A že se za to nemusíme stydět.
* LN Při zpětném ohlédnutí se dá jasně vystopovat, že starší skladby jsou značně divočejší. To „zklidňování“ souvisí s věkem?
No já nevím… možná se to jen zdá – měli jsme heslo: „Když něco nejde, zesil to co nejvíc.“ Fakt si nemyslím, že bychom se příliš zklidňovali. Ale třeba to tak jen chci vidět. Ne, další album nebude šansonové, nebude to klidná deska.
* LN Zaujalo vás něco z té historie natolik, že vás napadlo to oprášit a znovu začít hrát?
Pár starých písniček by v současné sestavě mohlo vypadat moc pěkně. Ale zrovna teď nás pohltila tvorba novinek, na podzim chceme jít do studia. Tohle máme uzavřené a budeme se dívat spíš dopředu.
