Hrůza v Amstettenu. Otec přiznal incest

"Doznal, že je otcem sedmi dětí své dcery, z nichž jedno zemřelo brzy po narození," řekl mluvčí státního zastupitelství Gerhard Sedlacek. "Tvrdil ale, že nepoužíval žádné násilí," dodal Fritzl. Ten bude předveden před soudce, který na něj formálně uvalí vyšetřovací vazbu.

Některá rakouská média, například zpravodajská televize N24, již dříve oznámila, že  Fritzl učinil celkové doznání. Podle policie se tak ale ještě nestalo. Objevily se však zprávy, že obviněný přiznal, že mrtvolku dítěte zemřelého hned po porodu spálil v kotli ústředního topení domu. "Připustil zásadní věci, mlží ale v detailech," charakterizoval situaci jeden z vyšetřovatelů.

Podle dosud zveřejněných informací 73letý Fritzl držel od srpna 1984 svou dceru ve sklepě menšího činžovního domu nedaleko centra města. Pohlavně ji zneužíval od jejích jedenácti let a je prý téměř jistě i otcem jejích sedmi dětí, z nichž šest žije. V současnosti se uskutečňují testy DNA.

Život na šedesáti metrech čtverečních
Tři z dětí byly po celý svůj dosavadní život zavřeny spolu s matkou v podzemním úkrytu, další tři zřejmě pro nedostatek místa ve sklepě jejich otec a dědeček v jedné osobě "adoptoval" a spolu s manželkou, která prý nic nevěděla, relativně normálně vychovával v bytě nad sklepením.

Sklepní vězení bylo velké asi 60 metrů čtverečních a mělo tři pokoje s kuchyňským koutem a sprchou. "V podstatě bylo zařízené jako byt," řekl APA představitel státního zastupitelství Gerhard Sedlacek.

Kriminalisté poukazují na aspekt případu, který je podle nich zcela nový: pachatel si pro částečné zamaskování svých činů vymyslel legendu "odložených dětí", která dosud nebyla použita.

Vězněnou dceru donutil v případě tří dětí napsat dopis, že se o ně nemůže starat a prosí své rodiče, aby je přijali a vychovali. S těmito dopisy byly děti ve věku devět až 15 měsíců postupně "nalezeny" u dveří domu; úřady prý děti bez problémů zaregistrovaly jako adoptované, případně svěřené do příbuzenské péče.

Dům hrůzy navštívila i učitelka s dětmi
Občasné kontroly sociálního úřadu neshledaly žádné problémy, protože děti v "nadzemí" byly údajně vychovávány přísně, ale řádně. Chovaly se velmi slušně a zdvořile, stejně jako jejich "prarodiče", a nikdo s nimi prý neměl žádné problémy.

Děti uvězněné v podzemí ale neměly dostatek zdravotní péče a zřejmě proto jedno z nich brzy po porodu zemřelo. Vážné onemocnění jedné z dívek vedlo nakonec k odhalení případu.

Když devatenáctileté děvče upadlo do bezvědomí, uprosila prý dcera otce, aby ji odvezl do nemocnice. To bylo 19. dubna. Teprve tehdy na popud lékařů, kterým se zdálo divné, že nemocná nemá žádné doklady a vlastně vůbec "neexistuje", zasáhla policie.

Oběť obdobného případu dlouhodobého věznění Natascha Kampuschová, jejíž případ vzrušoval Rakousko před dvěma lety, nabídla Elisabeth Fritzlové a jejím třem spolu s ní vězněným dětem svou pomoc. Jednak psychickou, protože zná situaci osoby žijící v naprosté izolaci, jednak finanční, aby nemusela být závislá na svém otci-trýzniteli. Pro finanční pomoc chce využít část prostředků, které dostala na zvláštní fond po svém osvobození.

Podle APA vyvolal případ obrovský zájem veřejnosti. Na "dům hrůzy" obležený médii se chodí lidé do Amstettenu houfně dívat a jedna učitelka dokonce přivedla před dům školní třídu. K případu se vyjadřují i psychiatři a psychologové. Vesměs odmítají, že by pachatel byl psychicky nemocný člověk, spíše jde podle nich o jiné vady.

"Psychicky nemocný člověk by nic takového nemohl udělat," řekl psychiatr Reinhard Haller. Nebezpečným se podle něj stal Fritzl naopak díky své inteligenci a narušenému charakteru, napomohlo prý i exaktní myšlení potřebné v jeho technické profesi. "Jen někdo zvyklý přesně a ostře myslet, je schopen naplánovat něco takového. Zorganizovat tolik porodů, obstarat si tolikrát alibi a šířit kolem sebe atmosféru sebejistoty, v níž nikdo netuší nic nepravého, k tomu musí být člověk velmi vnímavý a uvažovat velmi racionálně," řekl Haller. Nejkurióznější podle něj na případu není incest, ten se ve světě děje poměrně často, ale skutečnost, že případ se odehrával uprostřed města a po velmi dlouhou dobu.