Nick Cave & Warren Ellis: White Lunar
Mute / EMI
Na filmovém festivalu v Benátkách si před pár dny odbyla premiéru Cesta, film podle románu Cormaca McCarthyho. Nick Cave, který k Cestě nahrál hudbu spolu s kumpánem Warrenem Ellisem, při té příležitosti shrnul jejich soundtrackovou spolupráci na dvojalbum. Caveovi fanoušci vědí, že Ellis není jen tak nějaký spoluhráč. Violista ze skupiny The Dirty Three otřásl v posledních letech Caveovým světem a pomohl zpěvákovi, který je na scéně už čtvrtstoletí, mnohé živě proměnit. Inspiroval ho k založení nové kapely Grinderman (Brusič), která za syrového, řvavého zvuku vyzpívává pocity stárnoucích mužů. Jejich filmová hudba (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, The Proposition) je ale jiná: často jemně přetavuje rockové a countryové kořeny do motivů pro klavír, violu a kytaru. Nátlakové polohy rozjetého Cavea jsou jen několika intermezzy v klidných hladinách. Zvukově dobrodružnější je druhý disk věnovaný dokumentům - především Dívkám z Phnom Penhu, snímku líčícím kambodžský „trh s panenstvím“. Nick Cave byl vždycky tradicionalista i novátor: odráží to i White Lunar.
Wildbirds & Peacedrums: The Snake
Leaf Label
Rudy Linka zabodoval, když rovnou na celé turné festivalu na českých náměstích vloni pozval švédské duo Wildbirds&Peacedrums. On a ona mámí podobným kouzlem, jakým disponovalo před lety jiné partnerské duo - Bittová a Fajt, Švédi jsou ale písničkovější (zpívají i Neila Younga). Zpěvačka Mariam a bubeník Andreas i na novém albu chytají melodické, napjaté songy ze vzduchu: lehkost, pohotovost, vášeň! Marimba, mbira nebo rocková souprava provokují hlas k živelným seancím: jiskří to partnersky, připomíná se prastarý rozměr zpěvu a rytmu. Letmý průzkum na YouTube vás jistě přesvědčí rychleji než chvalozpěv v tisku.
David Sylvian: Manafon
Samadhi Sound
Romantik a melancholik David Sylvian dal dávno najevo, že od popové kariéry s kapelou Japan se už odstřihl. Ovšem snad žádný hvězdný lamač dívčích (i chlapeckých!) srdcí se nevnořil do zkoumání krajních možností písně tak střemhlav jako britský zpěvák. V Praze hrál s „normální“ kapelou; tady si pozval významnou, ale hlubinně abstraktní scénu dnešních volných improvizátorů - elektronika Christiana Fennesze, hlukaře Yoshihida Otoma, Brity ze skupiny AMM a řadu dalších. Lyrické melodie znějí do zvukových krajin plných kaligraficky jemných detailů a zámlk. Snivý Sylvian tohle umí: vyvážit všechen svéráz nepřeslechnutelnou lyrikou svého hlasu.
Jaroslav Tůma: Příběh plaských varhan
Arta / 2 HP
Varhaník a cembalista Jaromír Tůma musí být občas téměř akčním bojovníkem, když se angažuje v záchraně českých varhan. Hned celé trojalbum (s mírnější cenou) oslavuje rekonstrukci nástroje z roku 1688 v západočeských Plasích. Vedle raného baroka (Pachelbach, Muffat...) je na nahrávce i série varhaníkových improvizací: hra v rozletu, plná volnosti a „surfování“ hudebními asociacemi, možná nejnedoceněnější stránka Tůmovy osobnosti. Pokud si ho někdy objeví publikum jiných žánrů, sehraje v tom jistě roli léta tříbená schopnost usednout za varhany „s prázdnou hlavou“ a čarovat v reálném čase.
