Státníci budou jednat o globální regulaci bankovního sektoru, omezení platů bankéřů, kteří jsou podle řady z nich viníky krize.
Na programu bude i otázka, zda je už vhodná doba na rušení masivních stimulačních balíčků, které jednotlivé země přijaly na podporu svých skomírajících ekonomik. „Víme, že nám ve spojení s dalšími zeměmi zbývá ještě hodně práce na posílení pravidel, kterými se řídí finanční trhy, a na zárukách, že se už nikdy neocitneme v nebezpečné situaci, v jaké jsme byli před rokem,“ řekl minulý týden ve svém pravidelném rozhlasovém projevu americký prezident Barack Obama.
Americký prezident hodlá v Pittsburghu představit „nový rámec pro udržitelný a vyrovnaný růst“. Ten by měl ve světové ekonomice zamezit nerovnováhám, které by mohly podle něj odstartovat další krizi.
Mnozí politici jedou do Pittsburghu s nápadem na zavedení takzvané Tobinovy daně, tedy daně z finančních transakcí. Podle eurokomisaře pro hospodářské a měnové otázky Joaquína Almunia je myšlenka na její celosvětové zavedení dobrý nápad, ale obtížně proveditelný.
„Jestliže chceme, aby bylo její (Tobinovy daně) přijetí vůbec možné, musíme udělat ještě hodně práce. Ale je to skvělá myšlenka, kterou nebude lehké prosadit tak, aby skutečně fungovala,“ myslí si Almunia.
Oč vlastně jde? Za celou myšlenkou stojí americký nositel Nobelovy ceny za ekonomiku James Tobin, který v roce 1972 navrhl vybírat daně ze všech přeshraničních transakcí týkajících se obchodů s měnami. Tehdy mělo jít o jakýsi „trest“ za krátkodobé spekulace na trzích, v současnosti v ní ale politici vidí nástroj, jak získat zpět finanční prostředky, které vlády vložily do záchrany bank a dalších finančních ústavů během finanční krize.
Podle celé řady ekonomů se eurokomisař Almunia ve své skepsi vůči této dani mýlí. Odborníci poukazují na to, že již nyní ve světě funguje několik variant Tobinovy daně. Američané například platí drobné poplatky za převod aktiv, aby se pokryly náklady, které má s podobnými transakcemi tamní finanční dozor.
Ne všude však mělo zavedení Tobinovy daně pozitivní vliv na ekonomiku. S poměrně vysokými daněmi z prodeje akcií, dluhopisů a dalších finančních derivátů v 80. letech minulého století experimentovalo například Švédsko, které však od těchto opatření upustilo v 90. letech. Ukázalo se totiž, že zavedení daní vedlo k citelnému propadu objemu obchodů na tamní burze.
Na možná rizika, které Tobinova daň přináší, upozorňuje ve svém posledním čísle týdeník Economist. Údajně by nefungovala v případě, že by ji nepřijaly všechny státy světa.
